Dost poetickej název, co říkáte? Ve skutečnosti teda zní Věčný svit neposkvrněné mysli a samozřejmě nepochází z mé hlavy, ale o tom až za chvíli.
Jak jste na tom s pamětí? Mně se v hlavě zachytí odhadem jedna věc z milionu, která mi mezi ušima projde. Někdy i méně. Sere mě to. Čtu, nakoukávám odborný nebo naučný videa, zajímám se o věci, věnuju tomu 100 jednotek pozornosti, nečumim u toho na druhou obrazovku. A stejně — za týden to můžu číst nebo nakoukávat znova, protože mýmu mozku prostě nepřijde důležitý si z toho něco zapamatovat.
Na některý věci je to dobrý. Romány můžu číst pořád dokola a víceméně je to vždy jako poprvé, pamatuju si jen hrubej náčrt. Ale kdo byl vrah? Vůbec. Na některý věci je to špatný. Číst pokračování pár let staré knihy znamená, že z ní nevim už lautr nic a musím si ji nějak osvěžit. Ale to se pořád pohybujem jen v mezích zábavy, tam té škody zase tolik nevzniká. U důležitých věcí už je to horší. Bez Google kalendáře ani ránu, to bych asi zapomněl i na svoje narozeniny.
Jasan, existuje něco jako trénování paměti. Good, jen si na to vyčlenit čas. Mozek sice není sval, ale dá se posilovat a tohle je rozhodně cesta. Ne, neudělal jsem si ten čas ještě ani jednou, ale asi musím začít aktivně tenhle neduh řešit, jinak budu ve stáří jen ležák, co pořád dokola opakuje tři věty jako kolovrátek. Chybíš mi babi.
Jednu věc si můj mozek pamatuje až výjimečně dobře. Filmy. Kdy sem jakej viděl, s kým, v kolik to bylo hodin, jaký bylo počasí, co jsme u toho jedli a v kolikáté cca minutě jsme udělali čůrací pauzu. Před kterým filmem jsme se s Terkou chytli a já ho pak měl zkaženej, kterej jsme proleželi v posteli protože volná sobota a s kým jsem pochopil, že je Kill Bill geniální a ne jen dobrej film. Atakdále. Můj mozek je jako videotéka, která chce mermomocí zážitky katalogizovat podle pocitů, jaký jsem měl u sledování toho kterýho filmu.
No budiž, třeba se toho dá nějak využít. Když teď na vás budu divně civět při vašem zaníceným vysvětlování diferenciálních rovnic nebo když mi budete popisovat veselou historku o tom, jak jste na dovolené v Norsku učili soby míchat beton, tak se nedivte. Jen si vás představuju v batmaním kostýmu, nebo jak vás zrovna žere žralok lidožravej. You’re gonna need a bigger boat! Nebo pokud mi něco fakt důležitýho chcete, koukejte u toho se mnou na film.
Postavy ve filmu Věčný svit neposkvrněné mysli mají opačnej problém, potřebujou se vzpomínek zbavit. Naštěstí existuje firma, co vám dokáže vymazat jakoukoliv osobu z hlavy a vy začínáte nanovo. Nebylo by úžasný zažívat to prvotní opojení zajímavým protějškem pořád dokola a když se vyčerpáte, necháte si naformátovat mozek a jeden druhýho přemažete? Nicméně tenhle hidden gem z roku 2004 berte jako velký doporučení, a to nejen díky skvělýmu scénáři, mozaikovité formě vyprávění kdy si výsledný obrázek seskládáte z nesouvisejících scén, ale taky proto, že v něm zazářil Jim Carrey. Ten projednou netajtrlíkuje a nepitvoří se, ale hraje doopravdy zajímavou a tragickou postavu. Film patří do mé All-time TOP 10.
Edit úterní půlnoc: sem si to musel pustit jak jsem tady o tom tak začal psát; ten film JE geniální a promyšlenej do posledního detailu
