Konečně sem si našel čas na finálovou sérii Stranger Things a….. Nic. Nemůžu se do toho ponořit. Nehltám to jako předchozí série a snažím se identifikovat, proč to tak je.
Problém č. 1, a ten jsem měl i s TO a TO 2: zatímco v prvním díle hraje skupinka sympatickejch dětí, o které se člověk ještě má tendenci bát, v pokračování se má divák bát o partu dospělých. Jako vim, že existujou i horory, kde se dokonce i o ty dospělý bojím, ale v případě TO 2 mi to spíš přišlo směšný vzhledem k tomu, jakým digitálním patlaninám čelili. No nic, partička z Hawkins nám vyrostla, produkční pauza je hodně znát a ta parta smolařů už zkrátka nevypadá jako před deseti lety. Nejvíc je to vidět na El, která v první sérii jen koukala, civěla a kroutila očima, na což ještě herectví Millie Bobby Brown stačilo, zatímco teď už má dokonce i něco předvádět a je to teda pořádná bolest pro oči. V tomhle prostě s dospěním dětských představitelů ztratil seriál kouzlo.
Problém č. 2: méně je někdy více. Líbilo se mi, jak každá série postupně přidávala na obrátkách, ale šlo to hezky postupně i v rámci série. U páté sérky mi přijde, že se jde all-in hned od prvního dílu. A mě to nějakým způsobem irituje, že se nejde krok po kroku, ale zhurta. Skoro se nechytám, protože se jde hned od začátku do šíře a ztrácím se v tom.
Problém č. 3: člověk se toho přejí. Tady mohla pauza fungovat dvěma způsoby: jako regenerace po předchozích sérii a zvýšení napětí před pátou, nebo jako vytržení z dění vlivem fakt dlouhého meškání. U mně se bohužel baterky nedobily a fakt mě ta pauza jen vytrhla z kontextu. A je asi těžký přicházet pořád s něčím novým, neokoukaným – ve čtvrté sérii se to povedlo, teď to na mě nefunguje.
Věřím, že se blížíme do nějakýho epickýho finále, ale zatím se mi nepodařilo do toho proniknout a snad poprvé v životě jsem u Stranger things vzal do ruky mobil a chvíli si něco googlil, aniž bych měl snahu to nějak pozorně sledovat. Doufám, že se to ještě otočí, protože pro mě je momentálně momentum ztracené.
