I vyrazili jsme dneska s kamarády na „tradiční“ squash. To je taková ta událost, o které vždycky mluvíme, že ji budeme vykonávat pravidelně. Nejlíp aspoň dvakrát do měsíce. Ideálně jednou týdně. A samozřejmě se sejdeme tak maximálně jednou ročně. Což je přesně to ideální množství squashe, abych stihnul od minula zapomenout, že už mi to jako fakt nejde a pokud budu pokračovat touto kadencí, tak už mi to ani nikdy jít nezačne. Jo, oukej – Sportku si občas dám, vím dobře že se jí říká „speciální daň pro lidi, kteří neumí matematiku“ a tedy že šance, že mě vyváže z okovů práce či podnikání natolik, abych už nikdy nemusel pracovat a jen si užíval rodinu a koníčky, je přesně nula celých nula celých nula nula. Ale když babička může celej život sázet ty stejný čísla v každým tahu a nikdy nic nevyhrát, tak proč bych já nemohl taky že. Investice 101.
Takže tradice splněna, můžu zase v klidu raketu odložit do skříně a za rok ji hledat na tom samým místě. Zítra to bude poněkud krkolomné vstávání, pravou rukou se asi z postele nezvednu, dřepy od sebe taky moc nečekám. Zase jednou – tradičně touto dobou – zjistím, jaké všechny svaly mám v těle a budu je další dva dny rozmasírovávat. Zlatej běh, že.
Ale tradice jsou holt tradice. Ale jak už mnozí z vás dokázali z Prejtů pochopit, bezhlavé lpění na tradicích je něco, na co mě moc neužije. Abychom si rozuměli – kulturní tradice jsou moc fajn, líbí se mi cestovat po krajích a pozorovat a nasávat co doma nemám. Mám rád, když člověk narazí na staleté tradice, které přenesou člověka do doby dávno minulé. Pokud to zrovna není mučení živých zvířat za účelem pobavení publika, to už jaksi do 21. století nepatří, že.
Ale jsou tradice, a jsou tradice. Pokud mi tu někdo bude tvrdit, že má právo na svůj spalovací motor, protože tradičně to tak bylo; pokud někdo bude hlásat, že tradičně se manželství počítá jen jako muž se ženou; pokud uslyším, že tradiční tentononc je lepší než moderní bazmek automaticky, jen proto že to tak vždycky bylo… Tak všem těmto lidem bych doporučil vrátit se do jeskyní, na větve nebo do moře, protože tradičně naši předci ve všech těchto prostředích žili po stamiliony let. A to už je panečku nějaká tradice.
