V případě usnutí se dneska nevrtí, mohl bych použít upravenou hlášku z filmu U pokladny stál. Pouštěli jsme si včera HP & Tajemná komnata a po skončení jsem vytuhnul na gauči takovým způsobem, že jsem se probral až čtvrthodinu před půlnocí. První myšlenka byla samozřejmě na to, že nemám prejt a co stihnu za ten omezenej čas asi tak vytvořit a pak jsem si řekl… Oukej, někdy to tak prostě má bejt, nebudu to už hrotit. A šel jsem radši do hajan.
Poslední týden před Vánocema se ve škole nesl už v pohodovém duchu. Hrál jsem s žáky deskovky a trénoval jejich softskills. Ve čtvrtek sem suploval šestku a sedmičku na dvouhodinovce těláku. Konečně jsem si po nepovedeným squashi mohl spravit chuť a zase jsem na chvíli měl pocit, že mi kolektivní sporty jdou 😄 Ale ne, bylo super si s klukama zahrát basket a florbal, trochu se s nimi hecovat. Jablko nepadlo daleko od stromu, vzpomněl jsem si na strýce, který nás učil na gymplu tělák. A zkoušel jsem porovnávat svoji tehdejší perspektivu žáka vs dospělého a tu dnešní dospělý vs žáci.
No nevycházím z toho dobře, tehdy jsem na ty učitele koukal jak na starý lidi, dneska jsem v jejich věku a pořád si připadám mladej. Ale pro ty malý uličníky musím vypadat úplně stejně, jak tehdy dospěláci připadali mně.
