Nevim jak moc na to mám štěstí nebo co. Ale poslední dobou mě začínaj štvát elektronický věci. Protože většinou nedělají co mají, nebo to dělají blbě, nebo občas nedělají co mají a občas jo a je jen na náhodě, jestli zrovna dostanu co potřebuju.
Loni sem přemýšlel, že buď přestanu pít doma kafe, nebo si začnu dělat jen překapávaný. Vybral jsem jeden hezkej překapávač, hodnocení měl dobrý. Funguje automaticky na bázi váhy, takže zváží množství namleté kávy a podle toho zvolí množství vody. Jenže ta váha v přístroji funguje jako generátor náhodných čísel, občas to házelo nesmyslný hodnoty, většinou jsem pak musel odsypat kafe bohem, sundat filtr, znovu zvážit prázdnou karafu, pak opakovat vážení s filtrem a kafem… No a to mě přestalo po chvíli bavit, takže šel přístroj na skříň, kde je mu teď dobře.
Letos jsem si koupil hezkej automat. Shodou okolností od stejně značky. Opět dobře hodnocenej. Vybalil jsem, nechal ho pár dní odstát. A chvíli vařil kafe skvěle. Pak jednou zahlásil, že nemá dost kafe v zásobníku. Zásobník byl dostatečně plnej. Kávovar v pohodě namlel do spařovače, pak hodil hlášku že sorry jako, ale kafe ti došlo, přitom nedošlo, a kafe neuvařil. Mňo ok, tak jsem vybral zbytek zrn ze zásobníku, odmontoval víko od mlýnku, vyčistil ho. Vyčistil jsem i spařovač kde zůstala namletá káva, vysál i to poslední zrníčko který mohlo kde bejt, vylil misku odkapávače, vyčistil nádobu na logr, naplnil zásobník, stiskl tlačítko pro lungo… A hláška zase vyskočila po namletí a kafe nikde.
Tam jsem mašinku vypnul, kafe si nedal, nasranej že novej přístroj nejede jsem trochu byl, ale ne zase tak moc. Chtěl jsem ten kávovar i proto, že se nechci je*at s pákou, nechci už recyklovat kapsle, nechci s tím mít práci. Chci stisknout tlačítko a koukat se, jak vytíká živá voda z mašinky. Zaplatil jsem za to docela dost peněz, abych si mohl tuhle kratochvíli užívat, a místo toho se s tím zlobím a kafe stejně nemám. Po pár dnech se mašinka vzpamatovala a už zase vaří, ale co když za nějaký čas zase nebude chtít?
Novej notebook mi rozpozná tvář pro přihlášení tak v půlce případů. Když do toho čumím napřímo v ideálních světelných podmínkách, s neutrálním výrazem na tváři a se zenovým klidem na ksichtě, tak většinou ne. Když u toho ležím na gauči, notebook mám na pupku, čumím do toho ve tmě, hlavu mám skloněnou a pod bradou mám další 3, nebo když stojím tři metry od notebooku a koukám se do blba, tak mě to přihlásí hned. Tohle mi má krucipísek šetřit čas, nemám se po 5 pokusech stejně uchýlit ke klávesnici a psát PIN.
Nový sluchátka se přepojujou z notebooku na telefon i když k tomu není důvod. Stálý hodně peněz a nemám z nich dobrej pocit. A těch případů je mnohem víc. Poslední dobou mi elektronika nějak vjíždí do vlasů a mně čím dál častěji naskakuje v hlavě obraz záhonků vedle hloupýho domu, který si budu obdělávat motykou, ve které je přesně nula elektroniky a která po 2 minutách nebude hlásit „je dostupná aktualizace firmwaru násady, restartovat nyní?“
