Střihli jsme si s klukama přes vánoční svátky všechny díly Hobita. Já už bych je teda asi v životě vidět nemusel, ale kluci chtěli po Pánovi prstenů zkouknout i tu druhou trilogii ze světa hobitů.
Je neuvěřitelný, jakej kvalitativní sešup oproti Pánoprstenovské trilogii to je téměř ve všech ohledech. Ještě víc zarážející je, že za novou trilogií stojí stejný tým. A já sem našel viníka. Rozdíl původní a nové trilogii vidím hlavně v tom, že u té nové nic z toho nevypadá hmatatelně. Kde Pán prstenů spoléhal na masivní zásobu masek u všech pro- i antagonistů, reálné lokace, vymodelované sety atakdále, tam Hobit naprosto selhává s přehlídkou nereálných lokací, které vypadají jako z videohry. Oba záporáci jsou přehlídkou odporného CGI, které působí všelijak, jen ne uvěřitelně. Srovnejte to s o 15 let starším Pánem prstenů, kde skřet vypadá jako skřet. CGI se používalo vkusně jako doplněk všech těch reálných, hmatatelných věcí, a ne jako základní kámen všeho, co vidíme na plátně.
Marná snaha, ono už to o moc lepší nebude. Film jako médium určené pro kina pomalu končí, svět se mění a zábavní průmysl se mu musí přizpůsobit. Filmy budou muset být levnější, a tedy ideálně točené celé před zeleným plátnem s masivní injekcí CGI.
