Jak už jsem tu psal, na některý věci má moje hlava superpamatováka (většinou na ty nedůležitý), na jiný vůbec (ty většinou taky nejsou důležitý). S tím bych něco mohl dělat. Kdybych chtěl.
Ale dneska sem si vzpomněl na jednu zapomenutou estetičnost, která už se vlastně nikdy nevrátí. Tuto estetičnost chrání jen pár vyvolených, kteří se rozhodli nepodlehnout streamovacímu způsobu sledování filmů a hezky si schraňují své fyzické nosiče a filmy si pouštějí hezky postaru z dévédéček. Mluvím o nádherném umění zvaném DVD menu, které tu s námi bylo nějakých deset, možná patnáct let. Nemyslím teď levná dévédéčka, která vycházela na sklonku éry této technologie za 15 korun jako příloha u kdejakých novin, a která se pro navigaci omezila na jeden obrázek na pozadí a tři až čtyři odkazy nad ním sloužící k přehrání filmu, nastavení a další nabídce distributora.
Mluvím o dévédéčkách, jejichž vydání bývalo kdysi velkou událostí, jejich koupě byla v našich podmínkách ekonomický nesmysl (sám jsem vlastnil možná tři originální DVD, zbytek byla palírna z půjčovny) a jejichž estetika je nenávratně pryč. Ono totiž DVD menu bylo umění samo o sobě; každé DVD nabízelo zcela unikátní přehlídku kreativity plnou animací, easter-eggů a originálního vizuálu. Nikdy jste dopředu nevěděli, co vás u kterého DVD čeká a co všechno na něm najdete. Procházet si tuto nabídku byl zážitek sám o sobě a dokázal zabavit ještě před tím, než vůbec člověk začal koukat na film.
Vzpomněl jsem si na tuhle zapomenutou větev umění, když jsem dnes náhodně na čsfd zabrousil na profil staré kriminálky Purpurové řeky. TO DVD mělo tak krásné menu, že jsem ho doteď z hlavy nevytěsnil.
Pokud vůbec netušíte, o co jde, tak mrkněte na nějaké YouTube video, které s nostalgií vzpomíná na ty úžasné výtvory:
