Jedno uvědomění je zásadní: když se chce, tak to jde. A tomu, aby se chtělo, je téměř vždycky překážkou hlava. Já sem dneska byl ve stavu, kdy se hlavě nic psát nechtělo. Je v blokačním režimu, řeší hovadiny a na nějaké přemýšlení o textu není nastavená. Je to velký kontrast s předchozími dny, kdy mi stačilo párkrát zabušit do klávesnice a vznikly z toho delší a z mého pohledu i celkem zajímavé texty, které mi z hlavy lezly téměř samy.
Ne každý den je posvícení. Psaní je věc, kterou dokážu přetavit ve skutečnost ideálně v dobré náladě. Když všechno jde tak jak má, když mám pocit, že jedu po směru flow, nikoliv proti. Dneska plavu proti, pochybuju o sobě- a pochybuju o jiných věcech. Hledám paralely s minulostí a snažím se najít vzorec, abych ho mohl rozbít. Místo bušení do klávesnice bych dnes potřeboval bušit sám sebe do hlavy a vytřást z ní pochyby a myšlenky, které tam nechci. Jdu si zaběhat, to pomáhá.
