O deskovkách už jsem tu psal vlastní prejt, ale ten dnešní na něj trochu navazuje. Hodně deskovek mi doma leží, protože se mi hodně líbily vzhledově, komponentama, byly na ně skvělé recenze apod. Chtěl jsem je tedy logicky vlastnit a doufal jsem, že si je někdy do budoucna zahraju s klukama nebo s někým, kdo bude deskovky žrát jako já. Lidí, co by měli rádi deskovky, je spousta; lidí, kteří mají čas hrát deskovky je hrozně málo, protože práce, rodiny apod. Naprosto to chápu.
Jednou takovou hrou, která mi dlouho ležela v polici bez povšimnutí, je karetka Momidži (viz profil na Zatrolených hrách) z roku 2021. Tuhle jsem chtěl z jednoho jediného důvodu: je nádherná! Ne, že by recenze byly špatné, spíš naopak. Ale mě zaujala hlavně svým estetičnem. Slovo momidži odkazuje na barevný podzim v Japonsku, na krásně zbarvené listy javorů, na japonské zahrady plné barev. A přesně to je ve hře vaším cílem: sbírat krásně zbarvené listy, tvořit z nich úhledné kupičky, přidávat k nim žaludy. Podzim je pro mě kouzelné období plné protichůdných pocitů, vůní a barev (o čemž už jsem se také rozepsal v prejtu), takže mi tahle hra velmi rychle přirostla k srdci.
Deskovky miluju ze stejných důvodů, jako miluju krátké animované filmy. Každá z nich je unikátní svým vizuálem, stylem vyprávění, pointou nebo tématem, které chce přednést světu. Některé zabaví na 4 hodiny a stále nejsou dobojované, některým stačí 10 minut, ale zážitek může být obdobný. Většina deskovej se pyšní vymazlenou estetickou stránkou. A já se momentálně, v tomto šedém nečase inverzního charakteru, opájím všemi barvami podzimu díky deskovce Momidži. A dávám jedno velké doporučení:
