Jedna činnost mě poslední dobou hodně baví – pečení. Koláčů a sladkého obecně. Mě to bavilo už tak posledních šest, sedm let, ale teprve poslední rok dva je to fakt čirá radost. Z něčeho, co mě bavilo (ale zároveň vyčerpávalo, protože jsem musel pořád přemýšlet nad tím co dělám) se najednou stalo něco, co mě baví a zároveň nabíjí, protože jsem všechny ty činnosti dostatečně nasál a teď jsem v nich kovanější. Takže místo přemýšlení a vážení každého gramu mi to teď jde od ruky. Ne že bych se někdy po třicátépáte nepodíval do receptu, na kolik se peče banana bread, ale celkově je to teď pro mě relaxační činnosti.
Ale zatím teda nepeču nic extra těžkého, apple pie je možná to nejsložitější, co sem kdy pekl. A to není vyloženě složitej koláč, jen hodně pracnej. Jsou ale obory v pekařině, který mě hodně lákají a zatím si na ně netroufám, protože vím, že ze začátku určitě pohořím. Budu to prostě muset dostat do ruky stejně, jako jsem dostal ty předchozí pokrmy. Ale to co bych chtěl zmáknout už je o dost vyšší level a já tuším, že je potřeba se na to trochu nastavit a nenechat se odradit prvním pokusama, vědět, že ze začátku to fakt budou jen pokusy. Ale postupně už si na to nakupuju náčiní a určitě se do toho letos ponořím.
Kdo ví. V době, kdy mě AI může v zaměstnání reálně nahradit, je možná ta vysněná kavárna s domácí pekárnou, kde se plátek banana breadu prodává za 59 korun a flatwhite za stovku, přecejen ještě validní možnost. Jen by to asi nemohlo být v Moravské Třebové. Nedávno zde skončila kavárna, kde jsem to měl moc rád, dělali to super lidi a dělali to dobře, a stejně je to neuživilo. Škoda.
