Spal jsem dneska venku, což je věc, kterou budu dělat až tak do listopadu, možná prosince. Zkrátka dokud to půjde a nebudou mi upadávat zmrzlý palce u nohou. Křivonožka ráno o chvíli předběhla budík a jemným podrápáváním na karimatku se dožadovala snídaně, kterou samozřejmě jen očichala a hned zalehla k dopolednímu šlofíku. Probuzení kočkou je lepší než budíkem, ale nesmí to být ve čtyři ráno a nesmí to být tři mrouskající se, prskající bestie.
Naplnil jsem myčku, naládoval pračku poslední dávkou prádla z víkendové dovolené, čímž se dům dostal do stavu, že se v něm dá přejít z jednoho konce na druhej, aniž by člověk zakopl o kus něčího oblečení nebo šlápl na lego. Sprcha, nachystat snídani a jde se do práce.
A jak si tak jdu přes park, spokojenej s tím, že sem odpočatej z venkovní přespávačky na vzduchu pročištěným dlouhým deštěm, s tím že se dnes odpoledne nevrátím do bordelu a vlastně tak celkově, že život teď plyne nějak v klidu a pohodě a zbavil jsem se myšlenek a lidí, který jsem v hlavě už mít nechtěl nebo nemohl, mi z ničeho nic vykanou na tváři dvě slzy. A pak další. Ou kej, co se děje mozku. Co se stalo teď, co řešíš? Wot du ju wónt? A tak přemýšlím, z jaké z mnoha řek a říček co se mi klikatí v nitru mohly ty slzy vyvřít a fakt mě nic nenapadá. Možná je sem přitáhl akvadukt až z podvědomí, ale to pak asi původce nezjistím.
Je to tím, že jsem po letech viděl Vsetíňáky a vrátil se na místa, kde to při poslední návštěvě bolelo? Míšo, ty vypadáš tak smutně, říkalas tehdy. Nemyslím si, s touhle minulostí jsem si už účet srovnal. Nebo jsou to slzy radosti, že jsem je konečně zase po letech viděl a připomenul si, proč je mám rád a proč sem se tehdy chtěl na Vsetín přestěhovat a být jim blíž? Nebo proto, že jsem se v poslední době rozloučil s pár lidma, a pár lidí se rozloučilo se mnou? Koloběh přátelství. Nebo proto, že jsem se na chvíli vydal mimo komfortní zónu, kterou jsem si poslední dva roky okolo sebe vybudoval? Je to proto, že do pátku neuvidím kluky, nebo za to může song, kterej mi při cestě do práce hraje v uších? After everything I’ve lost on you, is that lost on you?
Pátrání v hlavě jsem ukončil s tím, že někdy prostě slzy přijdou neočekávaně, a už jsem se naučil jim nebránit. Vyrovnání hladiny je důležitý, řeka vevnitř se musí občas prodrat na povrch, ačkoliv k tomu zdánlivě není žádnej důvod. Kaň se slzo, kaň.
