Dostal jsem po dlouhé době chuť na horor, což šlo ruku v ruce s tím, že jsem dneska úplně sám doma. Už dlouho sem si brousil zuby na 28 let poté, protože předchozí dva kousky z tohoto univerza se mi dost líbily. 28 dní poté byl mého času nejoblíbenější horor, ale to už je hooodně dávno. Ale už tehdy jsem tušil, že je Cillian Murphy skvělej herec.
Dřív sem měl horory hodně rád, ale od nějaké doby jsem na ně přestal koukat. Bůhví proč. Doma to nikdy nebyla volba č. 1 a když má člověk skrz kdejaký uspávání mrňat omezenej čas na filmy, tak většinou po celým dlouhým dni sáhne po něčem zklidňujícím.
Včera v noci jsem měl sen, že mám rakovinu. Celej zpocenej sem se probudil a uvědomil si, že se mi to nezdálo, že ji fakt mám. Ale to jsem se teprve nacházel v druhé úrovni snu, ze kterýho jsem se musel probudit do reality. Sen ve snu, to už tu dlouho nebylo. Chvíli jsem v noci přemýšlel a otřepával se z pocitu, kterej mi sen implantoval do hlavy. Mozku, proč to děláš? Ale stejně to ve mně zanechalo jakousi pachuť a říkal jsem si… vím hovno o tom, co se děje uvnitř mého těla. Měl bych si možná ve svým věku konečně zajít na nějakou hlubší preventivku.
Některý horory vyhledávám. Tohle není jedna z nich.
