Rozhodl jsem se pokračovat v učitelství i další rok. Ve škole jsou se mnou očividně spokojení, mně se tam poměrně zalíbilo a pozitiva převažují nad všemi negativy, které jsem zatím zažil. Ono jich zase tolik nebylo, respektive nesouvisí s tím, co ve škole prožívám.
Ne že bych někdy nemusel zvýšit hlas, případně řešit drobné kázeňské konflikty. Ale bez toho by to pravděpodobně asi nešlo. Jsou třídy, které jsou naprosto úžasné a nabíjí mě už jen tím, že s dětma můžu být a něco jim předávat. Pak jsou takové, kde je to trochu boj. A pokud mohu soudit, tak většinou hodně souvisí počet žáků ve třídě a tím, jak je daná třída ukázněná. Tuhle přímou úměru jsem vysledoval. Jakmile je ve třídě žáků hodně, vždycky mají větší možnost vyrušovat, protože jejich kolektivní síla je větší a dokážou se strhnout navzájem.
Za mě je 20 žáků už moc, 15 je v pohodě a 12 je takovej ideál. V některých zemích s velmi vyvinutým školstvím mají takto malé skupiny dětí a za mě by tam mělo cílit i školství české, jakkoliv by to stálo mraky peněz.
Hlavní co teď řeším je čas. Tento školní rok jsem si toho naložil hrozně moc, nejen ve škole, a popravdě mi jarní prázdniny přišly dost vhod. Odpočinul jsem si od školy, byl jsem s dětma doma, udělali jsme si výlety a nemusel jsem myslet na přípravy. Pokud bych měl další rok pokračovat v dosavadním režimu, asi bych už do toho nešel, protože tomu obětuju hodně volného času i peněz.
Ale skončí mi Radikální prejt, na který musím myslet každý den a každý den pro něj nějakou půl hodinku vyčlenit. Tuhle půl hodinku můžu od září věnovat přípravám, jejichž větší část navíc budu mít z letoška hotovou. Po půl roce hledání svého místa ve školství lépe vidím, čemu se v přípravách věnovat a čemu ne. Takže mám celkem důvěru v to, že se budu zlepšovat. Chtěl bych taky využít velké prázdniny k tomu, abych si udělal „velké přípravy“ na celý rok, rozepsal si po týdnech co se bude dělat v nějakém nástřelu a konkrétní náplň řešit ve školním roce. Tak mi držte palce.
