Byl jsem po dlouhé době na plese. Když nepočítám předloňský svitavský reprezentační ples, kam jsem se přichomýtl jen omylem jako garde, tak jsem na žádným nebyl už tak… Tři triliardy let, odhadem. Svitavskej ples byl fajn, taková nóblovka a snobárna, kde jsem se celou dobu ptal, co tam sakra mezi všema těma lidma dělám. Pro jistotu jsem se tedy uchýlil k naplňování podstaty využití peněz vložených do pořízení poměrně drahého vstupného výměnou za velké množství občerstvení, toho času v ceně vstupenky. Zkrátka jsem vyžíral raut, a že byl teda ve Svitavách pořádnej. Bejt kráva, tak mám plný všechny 4 žaludky zároveň. Ale to už je labutí píseň historie.
Tentokrát jsme se domluvili v práci (kde já jsem byl hlavním iniciátorem), že zajdeme na nějaký ples. A protože ve vedlejší vesnici nedávno spravili kulturní dům a protože naše Moravská Třebová žádný pořádný sál nemá (soon…), konal se moravskotřebovský městský ples ve vedlejším Boršově. A bylo to hrozně super. Můj uprdelismus, který posledních pár let roste exponenciálně, zase jednou nabyl nových úrovní. Já, kterej jsem nikdy moc netancoval, sem se teď tancem bavil celej večer (kromě obligátního vyžírání rautu, samozřejmě…) Tak já vám nevim, asi jsem oficiálně vstoupil do fáze středního věku a začíná přicházet nějaká moudrost. Těžko říct.
To tancování je takovej paradox. Po tanečních na gymplu jsem pokračoval do pokročilých a dělali jsme předtančení na plesech. A bavilo mě to, protože to mělo nějakou choreografii a bylo to secvičený. Ale spontánní tanec někde na tancovačce, k tomu jsem vždycky potřeboval pár panáků nebo piv, abych odhodil stud. Zvláštní, jak se některé věci dokážou změnit. Říkám si, co všechno co jsem tu v prejtech napsal, že je pro mě no-go, nebo si to jen v hlavě nastavil, se třeba ještě změní. Abych ocitoval naši ministryni zadlužení: ví vil sí.
