Přišel jsem dneska z práce s vidinou, že ostříhám keře a víno, než se příroda úplně probudí k životu. Což o to, sněženky a nějaké žluté kytky už mi na předzahrádce bují, ale až do víkendu bych probíhající sezónu za jarní neprohlásil. V sobotu nás ještě zastihlo husté sněžení, které vystřídal nedělní celodenní i celonoční liják. Hladiny řek stouply o pár decimetrů a letošní sníh se kapkami deště odplavil do řek, moří a oceánů.
Vidina na rekultivaci zahrádky vzala rychle za své, protože mě všichni tři kluci přemlouvali, abychom vyrazili na kolo, když už je na to venku konečně počasí. Přemlouvat mě nemuseli, ale samozřejmě jsem je chvíli naoko napínal, že to asi na kolo úplně není, aby měli pocit, že si dneska cyklistiku nad tátou vydobyli. Opět jednou děkuji nějaké své intuici jak vést kluky k věcem, které mi přijdou pro jejich život fajn, sport nevyjímaje. Dofoukal jsem kola a vyrazili jsme na první letošní projížďku. Možná letos nebudu muset kupovat další velikost a aspoň jednou všem bicykl vydrží déle než jednu sezónu, ale to se uvidí až v průběhu 2026.
Nakonec jsme si zakroužili na Knížecí louce, kam hezké počasí vyhnalo spoustu dalších lidí, a na pumptracku. Vrátili jsme se domů včas, abych stihnul ostříhat i ten keř před domem. Pracně zrytý trávník letos pro jistotu zryju znova, protože nejsem spokojený s travinou, která vzešla. Loni založené záhonky letos založím znovu, stromek co nevzešel vykopnu, živý plot zastřihnu; zase se do toho pustím. Není hezčí pohled než ten na čerstvě zrytý a zhrabaný záhon. Zkratka už přemýšlím v jarním módu a loučím se se zimou. Díky, letos jsi byla skvělá, ale už se nevracej.
Už se chci rýpat v zemi, sázet kytky, běhat v kraťasech a plánovat výlety. Ještě se trochu oteplí a už budu v mapách hledat vhodné fleky na první letošní přespávání pod širákem někde v přírodě. Věc, na kterou kluky taky nemusím nijak přemlouvat. A sebe též ne.
