Tak jo, jsem ve dvou třetinách projektu Radikální prejt, plus mínus jeden den. Psychologická hranice překonána, teď už to půjde šupem a za chvíli je konec. No vážně, tyhle dvě třetiny jsou pro mě narýsovaná čára, která dělí horkotěžké přibližování se na straně jedné, a oddalování nevyhnutelného konce na straně druhé.
Tahle hranice platí skoro vždycky. Polovina je většinou málo, tam se o nějakém sprintu do cíle ještě mluvit nedá. Ale ze dvou třetin je ta cílová páska hezky vidět. Letos to mám tak s učením, které je pomalu ve dvou třetinách a vím, že to do cíle bude pěkně rychlá jízda. Ve středu jsme s kamarády běželi narozeninový 30 km běh, což byl pro mě po dlouhé době opravdový long. Takže trochu obavy, jak na tom jsem. Když jsem po dvaceti kilometrech ve dvou třetinách viděl, že jsem v pohodě a nohy pořád spolupracují, břicho se nebouří a že se celkově cítím pořád skvěle, věděl jsem, že už to do cíle určitě doklepu.
