Já sem asi ten poslední, kdo by si do domácnosti kupoval jednoúčelový bazmeky typu vařič vajec bez vody nebo odšťavňovač, protože jak dobře víme, tyhlety udělátka pak leží v koutě kredence, kde se snaží popřít svoji existenci, aby se jejich majitel při letmém pohledu na ně nenasral, že vyhodil několik stovek až tisícovek za něco, na co se jen práší. Tak – muselo to ven v jednom souvětí.
Jednu výjimku jsem přecejen udělal a pořídil palačinkovač. Komu by se chtělo dělat trhance na pánvi s olejem, když může mít hezký tenký crêpes dělaný na sucho. Od té doby, co ho máme doma, leze z kredence a do kredence s takovou pravidelností, že by se podle něj dal řídit atomovej čas v Mezinárodním úřadu pro míry a váhy v Paříži.
Výhodou je, že si ty palačinky klidně můžou dělat kluci sami. Těsto je hotový za dvě minuty, palačinkovač se nahřeje taky za dvě, jen se šoupne doprostřed stolu a vaření může začít. Takže na milost se bere stroj, kterej šetří čas i práci a zapojuje do procesu vaření i kluky, které to mimochodem v kuchyni moc baví. Hlavně prostřední Edík, jakmile se schyluje k jakémukoliv vaření, má hned přistrčenou židli u kuchyňské linky a hned se do všeho motá. A jde mu to čím dál líp.
