Měl jsem je všechny a postupně sem je všechny zrušil. Sociální sítě. Kdyby mě nechaly na pokoji a dovolily mi žít můj simple peaceful life v rámci jejich univerza, asi bych se na nich ještě pohyboval a nechal je hnít přesně v tom režimu, jaký jsem si na nich zavedl. Podivej, tady mám svých pět účtů, který mě fakt zajímaj; nechci o informace z nich přijít, protože jinde se k nim nedostanu – nech mě tu prosímtě obdělávat tohle skromný sociální políčko a nevšímej si mě velký bratře, ou kej?
Jenže inženýři změřili upadající engagement a screen time a začali přemýšlet, co všechno mi narvou chřtánem, abych klikal, lajkoval a sdílel. Chceš rýlsko, kde se pes honí za svým ocasem? Opici co drbe kočku, paní co předvádí magii v až příliš malé podprdě, Asiata co složí rubikovku dřív, než ty bys ji stihl vzít do ruky? Ne, díky… Anebo počkej, na jedno se teda podívám. BUSTED! Teď už vím, na co klikneš příště a proto ti toho nacpu fakt hodně. Vlastně na to nemusíš ani klikat, stačí na 200 milisekund přestat skrolovat a já poznám, že tě to zaujalo.
A tak šel první z kola ven Instáč. Neříkám, že mi nechybí fotky hradů, zámků, hokejovejch kartiček z 90. let a Bar Refaeli, ale když mi najednou místo jedný fotky předhodíš 30 random snímků, aniž by ses zeptal, tak si nakašli. Pak šel od válu Twitter – ten pro mě byl zdrojem veškerýho dění na celým světě v reálným čase. Máloco mi někdo řekl nebo poslal, aniž bych to už nevěděl z Twitteru. Takže když jsem se pro nadmíru obsahu a balastu rozhodl odejít, měl jsem skutečný fomo. Že teď jako budu žít v naprostý temnotě, neinformovanej, hloupej, protože nebudu nic vědět! Měl jsem obavu, že budu z kola ven. Tak hádejte co, jsem už pár let neinformovanej a žiju. A je mnohem lepší nevědět o každým hofně, co Donaldovi nebo Elonovi upadne od huby a celej Twitter se nad tím baví. Důležitý věci se ke mně dostanou ve správnej moment jinak a ten zbytek, to byl jen šum.
Facebook jsem kdysi zrušil a založil si alternativní profil, kde mám přesně nula přátel, pár stránek co jsem fakt potřeboval a pár co sám spravuju. A fungovalo to krásně, kolikrát mi tam visela hláška že žádný obsah není dostupný a nazdar. No ale v poslední době se nám tu rozmohl takový nešvar, že mám celý to svoje sociální políčko zaplevelený nikoliv imperialistickým zlořádem mandelinkou bramborovou, ale naprosto irelevantním obsahem, kterej mě rozčiluje a nemůžu ho ignorovat. Sakra, já nechci koukat na kozy Ivy Kubelkové (diskutabilní), na tisíc filmovejch quotů, na scénky ze simpsonů co nejsou vtipný, nechci se připojit do skupiny Seznamka 55+ Ústecký kraj (zatím!), ani nechci vidět random lidi z USA co dělají random věci.
Ale poslední kapka přetekla dneska. FB si myslel, že by se mi mohlo líbit koukat na Richarda Krajča jak hraje na handpan. Rozumíš vůbec tomu ty algoritme, že jsi mi předhodil tak dementní a nejmíň mnou pravděpodobně chtěnej příspěvek, že hůř už by to šlo snad jen tehdy, kdyby u toho Ríša ještě jedl nějakou naprostou prasečinu, třeba… nevím, hermelín v kroasántu? No nic, je čas sa odtiaľto odjebať.
Milý autore,
Vaše psaní je většinou perlou mého dne a jsem fanouškem svobody slova. Nicméně… klasifikovat hermelín v kroasántu jako naprostou prasečinu takto veřejně je opravdu za hranou. Lidé by o tomto pokrmu neměli poprvé slyšet v tomhle spojení… Momentálně si říkám, že jsem měla raději shlédnout kozy Ivy Kubelkové než číst tento plátek.
Milá Keido, prasečina to je, ale nutno podotknout, že dobrá prasečina. Lidé si zaslouží pravdu, jakkoliv je bolestivá a nepříjemná.
Kdo se Vás ptal, vážená Kei? Nikdo Vás nenutí to číst a už vůbec se ke čtenému vyjadřovat.
Má úcta.