Dneska sem utahanej, nevím moc z čeho. Asi z práce, kde se posledních pár týdnů/měsíců musím podílet na projektu, který mě až tak netáhne. Jeho tvoření je víc o archeologii cizího kódu, domýšlení co vlastně zákazník chce, překonávání strastí mezi-divizního vývoje, kdy ostatní členy týmu nevidím a nemůžu s nimi tedy napřímo komunikovat a vyplývají z toho zbytečné prostoje a nedorozumění. Zkrátka nevalná konstelace, která mě zase tolik nebaví a tím pádem unavuje, ale aspoň vidím světlo na konci tunelu.
Co mě naopak zatím hodně baví je radikální prejt. Nečekal jsem, že psaní půjde tak od ruky. S většinou textů jsem spokojený, během dne mě napadne námět sám od sebe a nemusím o něm přemýšlet, dokonce ani o textu samotném moc nepřemýšlím a jen zaznamenávám tok svých myšlenek a sem tam to opepřím nějakým sarkasmem. Dostávám i pozitivní zpětnou vazbu – Analytics na webu nemám, čtenost mě nezajímá, ale minimálně o dvou pravidelných čtenářích vím. Tímto zdravím své dvě skalní fanynky 🙋. První měsíc psaní je každopádně za mnou a těším se na ty další.
Bohužel (i když jak se to vezme) tím zabiju většinu večera. Než uspím děti je okolo půl desáté, pak si ještě lehnu s telefonem a píšu. Ale s tím jsem do toho šel, holt teď nekoukám na tolik filmů a seriálů a doma je méně uklizeno, žádná škoda. A na čtení v létě moc pomyšlení nemám. Ve dnech bez dětí píšu už odpoledne. Většinou mrknu na hodinky, dám si nějaký čas do kterého chci mít blog napsaný a snažím se do časového okna vejít. Málokdy to vyjde, ale snažím se. Ale jinak to ani nejde, protože ve dnech, kdy jsem sám, se snažím stihnout všechno, co s klukama dělat nemůžu – dlouhé běhy, trénink v posilovně, kina, koncerty atd.
Občas se mě někdo zeptá, jak to zvládám sám se třemi dětmi. A jak to musí být náročné. Není. Starat se o děti mě naplňuje a když všechno během dne vyjde jak má (což se poslední dobou děje vlastně skoro pořád), jsem z toho večer odpočatý a nadšený, že vše klaplo. A naučil jsem se mnohem lépe zvládat situace, kdy všechno podle plánu nejde; pak mě večer těší, že jsem ukočíroval náročnou nebo nenadálou situaci. Některé věci náročné jsou – organizace výletů, balení na dovolené apod, delší cesty autem kdy jsem jediný, kdo musí být stále ve střehu. Někdy večer na tu hubu padnu, ale to jsou situace, které nejsou běžné. Jsou zkrátka věci, na které jsou lepší dva. Ale kluci pomáhají jak můžou, třeba i s tím balením. Nahlásím co všechno mají mít ve své tašce a většinou to tam mají.
Teď o víkendu je filmový festival v Boskovicích. Celý rok jsem se na něj těšil, ale nakonec vlastně ani nevím, jestli chci jet. Jednak počasí moc nepřeje (je to v letním kině, ale je to jen malý problém, který se dá vyřešit), jednak to, že si člověk rozbije spánek (promítá se do 3 až 4 hodin ráno) a pak se z toho týden dostává (větší problém). Plus to, že táta odjíždí na dovolenou a budu se mu muset starat zrovna tento víkend o zvířenu na jeho statku, což by znamenalo pendlovat nevyspaný každý den mezi Moravskou Třebovou a Boskovicemi.
Dnešní prejt nemá ústřední téma, chtěl jsem si jen do myslánky odložit pěnu posledních dní. Díky za to, že jste předchozí měsíc četli co zrovna napadlo mou hlavu.
