49/365: Jin

Tenhle prejt píšu v poloze horizontální, s hlavou zabořenou do polštáře a s víčkama těžšíma než dva plátky tlačenky, co vám je uřízla babička ke svačině když jste jí tvrdili, že už vážně nemáte hlad (=tlustý). Bude to závod s časem, jestli příspěvek dřív dopíšu, nebo se vzbudím tím, jak mě plácne telefon do ksichtu, položím ho bokem a půjdu pokračovat dál ve spánku. Vlastně i ty dva předchozí prejty vznikaly v podobném režimu, kdy jsem po celém dni ve víru kempování lehl večer do spacáku a snažil se ještě psát, zatímco tělo říkalo ne ne ne, žádný ponocování už. A oči se pomalu přivíraly.

Jsem mrtvej. V pátek všechno nachystat, užít si dva tři dny v kempu a dneska zase všechno vybalit, vyvětrat, uklidit, vyrovnat do polic, vyprat pár praček a poskládat… Byl to nářez, ale neměnil bych. A přivedlo mě to k myšlence, že bez tohohle koloběhu snadný – náročný by to vlastně ani nebyl život.

Nejde totiž podle mě docenit a vážit si toho dobrýho, dokud člověk nezakusí i opačnej protipól, a platí to asi v jakýmkoliv atributu života. No možná ne úplně ve všech, ale zobecnit se to myslím dá. Užívám si ty dny pohodičky o to víc, čím víc byly předchozí dny hektické. Nejde být pořád veselý, to by člověku ten pocit zevšedněl a nedokázal by ho vnímat naplno, takže i smutek je potřeba, aby ukázal, co to ta veselost vlastně je. Když jsem v prvních pracích dělal za pár šušňů, když jsem na brigádě v UK makal každej den dvanáctky náročné fyzické práce, dokázal jsem pak ocenit, že jsem si zařídil klidnej kancldžob a vážím si toho, že už rukama makat nemusím. Nejlíp hospodařit mě naučilo, když jsem peníze neměl, to člověk dokázal vymyslet všemožný vychytávky, aby přežil. Atakdále, člověk pluje časoprostorem a padá na zem, aby se zase zvedl a šel dál. A ten pád mu může paradoxně pomoct víc, než když šel pořád stejně konstantní rychlostí beze změn a bez pádů.

No takže tak. Ono to učení z dalekého východu (ty ne, Slovensko) o Mao-Ce Jin a Fun-dindungh Jang má něco do sebe, ne že ne. A nezapomeň: you’re not season you’re in. Jestli zrovna procházíš Jinem, čeká na tebe Jang. Tak vydrž.