Je neděle po desáté večer, vrátili jsme se z Javorníků víceméně až teď. Měl bych udělat spoustu činností spojených s návratem z dovolené a nejradši bych už sepisoval tripreport, ale jediný, na co jsem se reálně zmohl, bylo rozhodit péřovej spacák aby se neničil, načít tento prejt a hladit kočku, která se zdála nějaká rozhozená z mé třídenní absence. Všechno ostatní počká na zítřek nebo na jindy, dneska se superhuman ve mně, co by musel všechno stihnout, stáhl do pozadí a místo něj nastoupil chillguy, kterej si neláme hlavu s bordelem a povinnostma. Tenhle týpek jen nechává dojet skvělej víkend v horách, promítá si zážitky z něj na zavřená oční víčka; nechce je hned přeplácnout nutnostma, co nejsou nutný.
Včerejší výpadek v prejtu mě nemrzí. Čas na napsání byl, ale naprosto seriózně můj mozek usoudil, že bude tisíckrát lepší si užívat bivakování v přírodě bez telefonu a signálu, zato s příjemným pokecem s plameny z plápolajícího ohně na tvářích. A já sem se velmi rychle smířil s tím, že na charitu popluje první tisícovka a o to víc jsem si večer užil bez tlaku na sebe samého, abych něco rychle sepsal. První neúspěch by mě možná kdysi odradil, dneska mě motivuje do další mravenčí systematické práce.