Tak jsem navštívil svou první pedagogickou radu naší školy. Napočítal jsem čtyřicet pět pedagogických pracovníků, z toho bylo pět mužů včetně mě. Tomu už se nedá říkat ani disproporce, spíš naprostá dominance, matriarchát pár exeláns. Ale jako pracovník v IT jsem na to zvyklej. V našem oddělení je ten poměr přesně obrácenej, takže z jistého pohledu jsem jen vyrovnal stavy a budu teď pendlovat mezi dvěma kolektivy, které úplně neodpovídají normálu. Naprosto všichni, s kým jsem zatím ve škole přišel do styku, jsou podporující co se týče mého kroku do neznáma.
Ještě pořád na mě nedolehla nervozita, ještě pořád mám hlavu v oblacích jak to všechno půjde jak namazanej stroj. A ještě pořád zatím nevím, jestli jsem nasedl do parostroje, formule 1 nebo vznášedla plného úhořů a kde má takový stroj vlastně všechny čudlíky a páčky, kde se startuje a jak se s ním vybírají zatáčky. Kdybych to byl býval věděl, možná bych do toho nešel. Popravdě, spousta dlouholetých učitelů, které jsem tam viděl, byla z nového školního roku nervóznější než já a připadlo mi, že možná i oni dostali na nový školní rok zcela nový monopost a teprve se s ním budou učit jezdit.
Vlivem schůze jsem neměl čas klukům uvařit, tak jsem je vzal do jídelny. Pro mě to jsou vždycky hody, každý jeden z nich si objedná jiné jídlo a na mně je, abych dojedl zbytky. Už se ani neobtěžuju si pro sebe dát vlastní jídlo podle svého gusta, to bych rovnou na místě praskl. Takže dneska čtyřchodové menu sestávající z rajské polévky, kuřecího řízku s bramborem, zelí s knedlíkem a šunkafleků. Měl jsem chuť na lososa se salátem.
Po obědě jsem ještě potřeboval na skok do práce, tak jsem vzal kluky s sebou a šli jsme ještě s kolegy(němi) na kafe. Miluju náš kolektiv v práci. Je to snad z 99 % důvod, proč se tam těším. My se tam tak hezky dokážeme poslat do prdele a zasmát se tomu, střílíme do sebe zleva zprava; jak někdo něco pokazí, hned se do něj pustíme jak supi do mršiny a přitom všichni vnímáme, že tenhle styl humoru nám ten kolektiv stmeluje víc, než sebepromyšlenější teambuilding. Všichni jsme tam na podobné vlně humoru a kdo není, ten s náma většinou na kafi nesedí.
Řeknu vám, že být součástí kolektivu, kde se neřeší hovadiny, lidi se nepomlouvají, dokážou se zasmát sami sobě a z kolegů postupně vznikají kamarádi a později i kamarádi na život a na smrt… To je ten nejlepší firemní benefit.
