Včera jsem měl sanitární den. Potřeboval jsem toho už uklidit a zařídit tolik, že jsem radši poslal kluky s našima do ZOO a od rána do pozdního odpoledne dělal doma všechnu práci, kterou bych s nima nezvládl, nebo by to trvalo čtyřikrát déle, takže bych ji vlastně… Nezvládl. Celý jsem to během dne poskládal tak, že mi jedna věc pěkně navazovala na druhou, aniž bych o tom nějak přemýšlel; ráno naložit první pračku ze čtyř, pak vyházet ledničku a mrazák a zatímco se odmražovala, načít generální úklid dětskýho pokoje, kterej přes léto začal připomínat překladiště čínskýho prodejce.
Chtěl jsem si taky mezitím přidělat projektor venku do průjezdu, aby se dalo pouštět letní kino na zeď, kterou mi zedník konečně vyrovnal do luxusního projekčního „plátna“. Chytil jsem dneska při vší té práci takovej flow, jakej se občas dostaví aniž bych tušil, proč se tak děje. Potřeboval jsem k uchycení stropního držáku do trámu nějaký vruty, plus prodlužku, příchytky a další serepetičky. Jestli ten projektor je ve správné projekční vzdálenosti jsem spíš tipl než věděl, jak dlouhej kabel prodlužky jsem potřeboval mi v hlavě jen tak bliklo, hlavu vrutů jsem taky neměřil, aby překryly díry v konstrukci držáku… Prostě jsem to v hlavě nějak všechno měl, aniž bych si empiricky zjišťoval, jestli to rozměrově dává smysl. Všechno jsem pokoupil, vrátil se domů a naprosto pohodovým tempem to všechno v tom flow nainštaloval ke stropu, ani jednou se nezasekl a nic neopomněl. Projektor přesně osvítil protější zeď jak měl, úhlopříčka 4.5 metru. Konečně se člověk může koukat na Columba jaksepatří…
Přitom to všechno mohlo ztroskotat na každým jednotlivým kroku, každej detail mohl být trochu jinak, než jak si ho moje hlava představovala, rozměry mohly haprovat, trám mohl být křivej a celej držák kvůli tomu vychýlenej. Ale nic, prostě jsem v tom flow jel celej den a dokončil vše cca pět minut před tím, než kluci dorazili a začali sypat zážitky z fauny. Pokojíček už tou dobou vypadal jako novej, což ocenil Franta, kterej do něho po příjezdu vstoupil, chvíli se rozhlížel a pak zahlásil: teda, tady je ale bordel přesně tím mým tónem, kterej používám, když jim něco takovýho chci říct.
