76/365: Bojovej

Pustil jsem se dnes do boje. Nepřítele dobře znám, taktiky proti němu jsou už po staletí sepsány v knihách o umění války, na YouTube si můžete v detailních záběrech vychutnat ty hrdiny z nás, kteří zvítězili. A přesto, že jsem s ním již bojoval několikrát, přesto že jsem vymýšlel, jak tohoto arcisoka skolit, jak se mu dostat na kobylku, jak ho přelstít nebo využít jeho slabiny i přednosti proti němu samotnému, přesto přese všechno opět musím konstatovat remízu, nebo chcete-li nevýhru.

Souboj přitom začal dobře. Využil jsem taktiky náhlého výpadu, kdy jsem nic netušící saň jen tak mimochodem při cestě okolo čapl pod límcem a švihl s ní bez milosti na prkno. Mučící středověký nástroj byl již rozpálený a ačkoliv fyzické tresty ani ubližování neschvaluji, v tomto případě jsem počal přikládat horký kov přímo na tělo bez zbytečného otálení. Soupeř se zalekl a zpočátku nevzdoroval, hladce jsem mu přejel po krku a rukávy jsem mu sepjal mezi svýma rukama tak pevně, že neměl šanci se vykroutit. Horký kov konal svoji práci a nepřítel se narovnával, syčel pod náporem tepla a už to vypadalo, že se vzdá úplně.

Ale já se zalekl. Jakmile jsem ho překulil na bok a chtěl mu narovnat všemožné vlnky na těle, hned mu naskakovaly další tam, kde předtím nebyly. Započal jsem boj s nekonečnem; na jedné straně jsem vyhladil tělo do roviny, aby se stejný, ba i hlubší reliéf objevil tu na opačné, tu hned zase na stejné straně, kde už jsem dokázal soupeře zpacifikovat. Jeden setnutý krk hydřin s sebou přinesl několik nových, které jako fénix z popela objevily se tam, kde už jsem je nečekal. Respawn!

Když už jsem tajně doufal, že se mi podařilo uzavřít všechny portály, kterými cestují nekonečné vlny, vlnky, záhyby, přehyby a mačkanice po sokovi, když jsem konečně zkusil vítězoslavně si oddychnout a lízat si rány z urputného boje, všiml jsem si, že na mě dva další nepřátelé koukají svým neúprosným zrakem a mlčky volají: dostal jsi našeho kamaráda. Teď vstaň, tas svou archaickou zbraň a zhyň.

Žehlení košil je moje oblíbená domácí práce, to nemůžu říct.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *