Auto mi dneska ukázalo 1777.7 ujetých kilometrů. Tento údaj je zcela náhodná věc, která se mi v autě objevuje; není to celkový nájezd auta, není to počet kilometrů od posledního servisu, posledního tankování ani od posledního čehokoliv… Na jedné straně palubovky mám celkový počet ujetých kilometrů, na druhé je údaj v kilometrech o kterém jsem doteď nezjistil, co má znamenat a jsem línej koukat do příručky pro noobáky. Jednou za čas se vyresetuje na nulu a pak zase počítá nějakou veličinu, o které nejsem úplně přesvědčenej, že ani sami inženýři z Citroenu ví, co má vyjadřovat.
No ale teda začnu znova: Auto mi dneska ukázalo 1777.7 ujetých kilometrů. Píšu 77. prejt. Večer jsem uběhl 7.7 kilometrů. To! Nemůže! Být! Náhoda! Tohle prostě musí něco znamenat, vesmír mi dává jasnej signál, abych vytáhl pivsona ze sedmýho schodu, i když nepiju; měl bych si zacvičit sedm tibeťanů, protože pět je málo; nebo bych si měl pustit Sedm statečných, který jsem ještě neviděl, ó osude? Aha, říkáš, že bych si měl místo toho přečíst článek o konfirmačních zkresleních, konkrétně o apofenii? Ty jsi hroznej nudař mozku…
Aha, už chápu. Právě jsem se stal obětí svého vlastního myšlení. Hledám souvislosti tam, kde žádný nejsou. Pak bych na základě těchto souvislostí chtěl vyvodit nějakej závěr a ideálně taky sestrojit nějaký argument a BAM! Koukejte, jak jsem kreativně použil mozek, abych vymyslel něco, co se opírá a snůšku nesouvisejících informací. Já sem teda věděl už předtím, že hledat smysl v nesmyslech je hovadina, ale teď už aspoň víme, jak to řádně nazvat.
Tak prosimvás, teď budu asi tak pět týdnů s žáky od šestky do devítky probírat mediální gramotnost a součástí toho je velkej balík informací známej jako konfirmační zkreslení a argumentační fauly. Ó bože, jak miluju být v těchto oblastech poučen a přesně identifikovat, kdy se na mně kdo dopouští argumentačních faulů a jak se mě snaží dostat svým útokem do defenzivní pozice. Někdy naprosto bezelstně, někdy jako součást frontálního útoku na podstatu věci, o které se přeme. Tohle je podle mě jedna ze základních znalostí, která by žáky neměla minout. Vědět, kdy s nimi kdo zametá a kdo se snaží je přechytračit jakým argumentačním faulem nebo vyfabulovaným konfirmačním zkreslením. Dá jim to možnost bránit se ve chvílích, kdy pro ně debata může vypadat ztracená. Kritické myšlení nade vše.
