Píšu Prejt už skoro tři čtvrtě roku. Pořád mě to baví, cíl je blízko, myšlenky v hlavě ještě nějaké jsou. Charitu jsem tedy zatím moc neobohatil, ale ještě není všem dnům konec. Ještě pořád může přijít období, kdy psát nepůjde, ale zatím se mi žádné takové v krátkodobé budoucnosti nerýsuje.
Překvapilo mě, že to tu opravdu někdo čte. Tedy kromě lidí, od kterých bych to tak trochu očekával. Nemálokrát se mi už stalo, že jen tak mezi řečí mi někdo házel referenci na některý z Prejtů. Jindy se třeba někdo jen tak zmínil, že to tu pravidelně čte a že ho to baví. Přišlo mi pár e-mailů a zpráv. Těší mě to, ale pořád zůstávám nohama u země, kterou jsem si sám definoval: píšu hlavně sám pro sebe, píšu abych psal.
Ale občas si říkám, že strategické to moc není. Neodhaluju se tu sice až na dřeň, ale přecejen otevírám svůj svět mnohem víc, než to lidi běžně dělávají. Na podzim budu s největší pravděpodobností kandidovat do městského zastupitelstva, a to už by bylo, aby někdo nepřekroutil bez kontextu moje slova, která jsem tu napsal v úplně jiném významu.
