Krásný počasí je fajn. Užil jsem si ty týdny předtím, kdy už se dalo být venku v triku a dělat zahrádku a jiné věci. Ale na tento víkend jsem se těšil vyloženě proto, že mělo být hnusně.
Vysvětlím: když je před náma hezkej víkend, hned plánuju kde všude ho strávíme, na jakou zříceninu zajedeme, jak budeme rajtovat na kole atakdále. Zkrátka vím, že se zvenku moc nehneme. Což taky znamená, že se život v domě zastaví a jeho stav zůstane zakonzervován do chvíle, než víkend skončí a kluci odjedou k mámě.
Takže když měl nastat hnusný víkend, přišlo mi to vlastně docela vhod. Najednou mám doma čas na spoustu věcí a přitom jsem pořád s klukama, od kterých si můžu v pohodě odskočit udělat to anebo ono, vysát tam a tady a uvařit a napéct co hrdlo ráčí.
Tento víkend jsem udělal milion a jednu věc a přitom jsme s klukama měli spoustu společného času. Vypral jsem asi 7 praček, převlékl celou domácnost do nového povlečení, navařil, napekl (poprvé v životě muffiny a byly mňam), uklidil dětský pokojík (to když se dotáhne do konce, mám z toho největší radost), uklidil koupelnu, vyskládal celou lednici, umyl a uspořádal ji, a další a další. Přitom jsme s klukama stihli deskovky, Piráty z Karibiku a Saxanu, zasadit kytku, lítali po venku co nám počasí dovolilo, upletli první mrskačku… Tatar… Pomlázku… Žílu… Nebo jak tomu říkáte u vás doma. Musím se poplácat po ramenou, protože na jednoho dospěláka na tři rarachy jsem toho zvládl hodně.
A teď nastala neděle večer, drobotina oddychuje do peřin a já si jdu konečně užít chvilku s nohama nahoře a jdu si pustit něco k oslavě Svěrákových devadesátin. Vše nejlepší mistře!
