S animovanými kraťasy se dostávám k prvnímu ročníku tohoto milénia. Rok 2000 načal třetí tisíciletí a následující ročníky přinesly spousty a spousty originálních a krásných krátkých filmů, pro mě to však znamená konec s oscarovými kraťasy. Z různých důvodů jsem se rozhodl, že v oscarových kraťasech už nadále nebudu pokračovat.
Nepředpokládám, že bych se k nim ještě někdy vrátil, i když by to samozřejmě bylo pěkné. Za ten rok a půl jsem společně s Adel viděli přes stovku kraťasů — některé se zaryly do srdce a zůstanou tam navždycky, na některé si naopak ani nevzpomenu, protože se vypařily rychleji, než jsem k nim stihl dopsat recenzi. Lišce Adel děkuji, že ty desítky filmů se mnou poctivě nakoukala, že ke každému filmu přišla s vlastním protinázorem. Říkám protinázorem, ale jen málokdy jsme se na hodnocení nějakého filmu neshodli. Jak by také ne, jsme úplně stejní 🙂
Všechno hezké ale jednou musí skončit, a tak tedy přichází poslední ročník. Nabídne trochu netradičně pouze tři filmy — jako kdyby mi konec chtěly ulehčit a nemusel se prokousávat více filmy.
1. Father and Daughter — Michaël Dudok de Wit
Dojemný, melancholický film s velmi jednoduchým příběhem, a přitom s tak velkým zásahem. Ach, jak tyto snímky o pomíjivosti života nemám rád — vždycky mi připomenou, že všechno hezké jednou skončí. Tady je to navíc doplněné účelně jednoduchou kresbou, podmanivou hudbou a postavou dcery, která celý život čeká na svého tatínka. Tati, kdes byl? Tati, kdes byl, tys jenom stál a neřekls nic.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je němý.
2. Rejected — Don Hertzfeldt
Don Hertzfeldt už tu jednou byl, a to v ročníku 2015 s filmem Svět zítřka. Ten mi tehdy přišel velmi neuchopitelný, nezajímavý a nepovedený, což jsem v recenzi okomentoval slovy „what the fu*k did I just watch?” A úplně stejně bych mohl okomentovat i tento snímek! Série několika velmi nevtipných skečů proložených autorovými komentáři, z nichž některé jsou poměrně brutální. Možná někomu krvácení z konečníku přijde vtipné, mně však ze snímku zůstane jen pocit trapnosti.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film obsahuje jednoduchou angličtinu.
3. Periwig Maker — Steffen Schäffler
Krátký stop-motion snímek natočený podle povídky A Journal of the Plague Year z roku 1722 od britského spisovatele Daniela Defoea. Ponurý Londýn v době Velkého londýnského moru, mlha, déšť, nevlídní obyvatelé a všudypřítomná nemoc v podobě dýmějového moru. Ne, to samozřejmě nejsou klady dané doby, ale všechny vyjmenované věci společně spolu s podmanivou hudbou v tomto snímku vytvářejí jakousi hutnou atmosféru, kterou protíná charismatický hlas Kennetha Branagha coby hlavní postavy.
Tím je parukář, který se izoloval ve své manufaktuře od okolního světa, kde probíhá souboj na život a na smrt. Jak nás naučila historie, tento souboj byl nerovný a minimálně čtvrtina tehdejší populace Londýna smrti podlehla. A smrt je hlavním tématem snímku, protože parukář skrze výlohu svého obchodu sleduje, jak postupně mizí sousedé v pytlích na mrtvoly a jsou odváženi do masových hrobů.
Kde zhlédnout: Na Vimeu. Film je anglicky, bohužel bez titulků.
Závěr
Velmi stručně shrnuto: Rejected bych v oscarových kraťasech nečekal, zvlášť, když byly letos nominované jen tři filmy. Periwig maker byl ponurý, stejně tak Father and Daughter, ale každý snímek na to šel trochu jinak. Oba bych v hodnocení dal na stejnou úroveň.
Konec.
