Dnes se vracíme do roku 2007, který měl snímky krásné, nudné i strašidelné.
1. Jak dostat ptáčka do nebe (Even Pigeons Go to Heaven) — Samuel Tourneux & Simon Vanesse
Ústřední postavou této grotesky je stařík, o jehož nebohou duši začnou mít zájem hned dva neposedné živly, jeden méně sympatický než druhý: církev by si jej nejraději stáhla do nebe (ne tak úplně), zatímco smrtka by se ráda vypořádala s pádem, který ho postihl v úvodu scény.
Film je krásně animovaný a celkem akční. Ve své myšlence mi dost připomněl Dámu a smrt z ročníku 2009, kde taktéž o život stařenky bojují dvě protichůdné síly. Je i celkem vtipný, ne že byste se popadali za břicho, ale minimálně nějaký úsměv na tváři vykouzlí. Ve výsledku je to celkem příjemný průměr, který ani neurazil, ani nijak nenadchnul.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je s anglickými titulky.
2. Madam Tutli-Putli (Madame Tutli-Putli) — Chris Lavis, Maciek Szczerbowski
Přiznám se, že něco takového jsem v nejužším výběru Oscara nečekal. Madame Tutli-Putli je místy čistokrevný horor a slabší povahy by se u něj jistě mohly i trochu bát! A přitom začátek tomu vůbec nenasvědčuje, od prvních minut čekáte grotesku, která se velmi brzy zvrhne v jízdu strašidelným vlakem hrůzu nahánějící krajinou.
Krásnou vizuální stránku, ve které hraje prim stop-motion animace pěkně ztvárněných loutek, doplňuje i krásná hudba, která dotváří atmosféru snímku na jedničku. Co mě ale dostalo do kolen ze všeho nejvíc (a podle reakcí na internetech nejsem sám) byly oči hlavní postavy, které byly jaksi živější, než bych u loutky čekal.
Není se co divit, jedná se totiž o oči reálné herečky, které byly v postprodukci naklíčované na loutky. Jednoduchý nápad, který určitě nebyl tak jednoduchý na realizaci, ale hlavní je, že to vypadá úžasně. Dost se mi kombinace živého a neživého herce v jedné osobě líbila a zpočátku mi i dost vrtalo hlavou, jak mohli udělat tak realisticky vyhlížející oči.
Příběhově jde (pravděpodobně) o jistou alegorii na život a doporučuje se podívat se na film alespoň dvakrát, aby člověk pochytil a pochopil, co který symbol má v životě jednoho člověka znamenat. Pro mě to bylo napoprvé trochu nesrozumitelné, ale bavil jsem se i tak.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je němý.
3. I Met the Walrus — Josh Raskin
Tohle byl celkem originální kraťas. Jde o reálný rozhovor čtrnáctiletého Jerryho Levitana s Johnem Lennonem z roku 1969. Lennon tou dobou pobýval v Torontu a měl osobní problém s prezidentem Nixonem, který v něm viděl rebela a rozvraceče a snažil se ho umlčet, případně vyhostit ze země. Snímek je doplněn animovanými ilustracemi, které doplňují mluvené slovo.
Jakkoliv je snímek originální formou, obsahem mě až tak nezaujal. Nejsem Lennonovým fanouškem a jeho slova mi přišla prázdná, respektive samozřejmá. Láska, mír. To si snad přejeme všichni, nebo ne? Žádnou z myšlenek nedokázal pořádně rozvést a skákal od devíti k pěti. Za mě lehce podprůměrná nuda.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je s anglickými titulky.
4. Moje láska (Moja ljubov) — Alexandr Petrov
Nádherně zpracovaný snímek, který mě okouzlil výtvarným stylem, atmosférou i doprovodnou hudbou. Ručně kreslený film vytvořený technikou malování na sklo mi připomínal obrazy impresionistů a díky tomu mě koukání na něj ani chvíli nenudilo – koukat na takovou krásu nudit nemůže. S Petrovem se určitě ještě potkáme, protože za krátký animák Stařec a moře vyhrál Oscara v roce 2000 — už teď se na něj těším.
Když se k tomu přidá krásná hudba, vznikne něco, co duše romantika musí přijmout s otevřenou náručí. Zvlášť, když základním tématem filmu je láska. Láska krásná i komplikovaná, mladá i nevinná, otevřená i nežádoucí. Film se odehrává v době, kdy nestačilo mít někoho rád, pro takovou lásku museli mít pochopení i rodiče či společnost. A člověk si nemohl jednoduše vybrat, protože životní partner mu byl častokrát přisouzen.
Kde zhlédnout: Na Uložtu je film ke stažení i s českými titulky.
4. Petr a vlk (Peter & the Wolf) — Suzie Templeton
Vítěz Oscarového klání je, jak už to tak u mně bývá, trochu překvapivý. Začnu ale pozitivy: film je moc pěkný po vizuální stránce. Stop-motion loutky sice už dnes ničím nepřekvapí, ale stále jde o moji oblíbenou výtvarnou formu. Pěkná je i hudba od Sergeje Prokofjeva, sovětského skladatele z první poloviny 20. století. Ten složil hudbu pro stejnojmennou „symfonickou pohádku“ v roce 1936. Hudba byla pro novou verzi snímku z roku 2006 znovu nahrána. Pěkné propojení starého s novým.
Tím jsem pravděpodobně pozitiva vyčerpal, dále už to bude jen horší. Atmosféra filmu je poněkud nejednoznačná — snímek se snaží být vážný i vtipný zároveň a moc se mu to nedaří. Rádoby vtipné pasáže mi přišly spíše rušivé a vytrhávaly mě z jinak tíživé atmosféry chladné krajiny i obyvatel města. Ti jsou všichni do jednoho nesympatičtí, a to včetně hlavního hrdiny i jeho zvířecích kamarádů. Příběh je banální a mladý Petr zkoumá, co všechno nabízí krajina za hradbami města, narazí na vlka, chytí ho (poté, co mu vlk sežere kačera), odveze do města jako trofej a nakonec ho pustí na svobodu. Chápu, že tam byl přesah, chápu, že Petr došel k tomuto závěru z vlastní zkušenosti s obyvateli města, ale nijak to na mně nezapůsobilo.
Kde zhlédnout: Na Dailymotion. Film je beze slov.
Závěr
Rekapitulace ročníku 2007 vezmeme od nejnižších stupínků. Na posledním se umístil I Met The Walrus, kterému jsem přisoudil dvě hvězdy. Petr a vlk a Jak dostat ptáčka do nebe si odnášejí shodně tři hvězdy a nezařadil bych ani jednoho z nich nad druhého. První dva filmy byly krásné vizuálně, každý jinak. Madam Tutli-Putli (4 hvězdy) vás ohromí očima hlavní postavy, Moje láska pak nádherně malovanými obrazy, které jako by rozpohyboval jemný vánek v galerii impresionistů. Poslední jmenovaný si odnáší plný počet hvězd.
