Vítejte v dalším ročníku krátkometrážních animovaných filmů nominovaných na Oscara, tentokrát v ročníku 2009. Ročníku, jehož průměrné skóre je dost nelichotivé a posouvá ho prozatím (nebo doufejme navždy) na poslední místo všech oscarových ročníků. Letos to byla opravdu bída, takže „s chutí“ do toho, ať to máme za sebou.
1. French Roast — Fabrice Joubert
Článek jsem psal tentokrát později po zhlédnutí všech filmů a když jsem chtěl napsat něco o French Roast, zjistil jsem, že vlastně nemám co. Musel jsem se tedy na snímek podívat znova a vzpomněl jsem si, co mi na filmu vadilo: celé je to taková nevtipná taškařice lomeno fraška, která mi nepřišla dostatečně zajímavá na to, aby mi v hlavě vydržela déle než pár minut.
Film se mi líbil vizuálně, postavy byly nápadité a vypadaly jako karikatury, což nemusí být nutně špatně. Ale přesně jako karikatury se i chovaly, s čímž jsem měl naopak problém — dokážu si představit, že by měly trochu větší hloubku a vymanily se ze své škatulky, což se však nestalo.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Je tam pár francouzských dialogů, které pochopíte i bez znalosti jazyka.
2. Šípková Růženka podle babičky O’Grimmové (Granny O’Grimm’s Sleeping Beauty) — Nicky Phelan
Co říci pěkného o filmu, který se tak moc snaží divákovi znelíbit? Proč bych se měl koukat na film o tom, jak babičce přijde v pořádku strašit malé vykulené dítě? Ne, tohle se mi nelíbilo, bylo mi té dívenky líto a vyvolávalo to ve mně nepříjemné pocity.
Stylizace byla celkem pěkná (ve filmu se střídá CGI s rádoby-kresleným příběhem z knihy, který je ale podle mě taky CGI), ale zbytek filmu mě nejen že neoslovil, ale přímo znechutil. Ta bába byla otravná a strašidelná.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Ve filmu je celkem dost dialogů.
3. Logorama — François Alaux, Herve de Crecy, Ludovic Houplain
Letošní vítěz je vcelku překvapivý, upřímně bych takový film na prvním místě nečekal (ale to už se stalo v minulosti několikrát, navíc letos nebylo opravdu moc z čeho vybírat). Film, který se celý skládá z odkazů na loga/brandy/společnosti (z drtivé většiny reálné, ale zahlédl jsem třeba i nápoj Slurm z Futuramy). Každý objekt ve filmu je ztvárněn známým či méně známým logem. Ne-američané budou mít určitě s některými problém, ale může být zároveň zábava hledat co které logo znamená a kolik jich bylo od té doby redesignovaných/zaniklých.
Potud v pořádku, originální je film dost. Dokonce je film, alespoň podle mluvy a zobrazeného násilí, čistě pro dospělé, což taky většinou nebývá moc obvyklé u snímků nominovaných na Oscara. Celý film mi ale co se obsahu týče přišel jako dokonalý dort od pejska a kočičky, kteří do něj chtěli zamíchat úplně všechno. A nejčastěji klišé, které znáte z celovečerních filmů. Pro mě to byl spíš zmatek, který ne úplně trefil můj vkus.
Kde zhlédnout: Na Vimeu. Film má dost anglických dialogů a titulky jsem bohužel nenašel.
4. Dama y la muerte, La — Javier Recio Gracia
Dáma a smrt (jak by se dal oficiální španělský název přeložit) byla velmi příjemná jednohubka o jedné staré dámě, jejíž cesta na onen svět je značně komplikovaná. Smrtka i lékařský tým by si dámu nejraději ponechali pro sebe, a začnou se tedy o ni přetahovat takovým způsobem, že je to občas velmi vtipné a občas dost morbidní, každopádně je to zábavné. A navíc i k zamyšlení. Je řízená eutanázie morální, či nikoliv? A na kolik by mělo být základním lidským právem dobrovolně zemřít, když si to člověk přeje?
I takové otázky byste si při filmu mohli položit, což ho v mých očích zvedá nahoru. Buď jak buď, příjemná jednohubka zůstala jednohubkou a nic navíc jsem od filmu nedostal.
Kde zhlédnout: Na Vimeu. Film je beze slov.
5. Wallace a Gromit: Otázka chleba a smrti (Wallace and Gromit in A Matter of Loaf and Death) — Nick Park
Wallace a Gromit jsou pro mnohé lidi kultem, pár takových také znám. Já jsem doteď žádný film od Nicka Parka neviděl, W&G i jiné filmy od tohoto autora (Slepičí úlet) mě míjely obloukem. A čistě podle tohoto filmu bych si k tomu asi cestu ani nenašel. Přišlo mi to jako naprosto nezajímavá a nebojím se říct, že i trochu hloupá taškařice pro malé děti. Wallace se choval opravdu hloupě. Nevím, jestli mi tady nechybí nějaká průprava z předchozích filmů.
Je možné, že se vztah ústřední dvojice vyvíjel a že Wallace má být opravdu vykreslený jako dobrosrdečný hlupák a nějakou absenci zdravého rozumu mu vynahrazuje Gromit. Možná jsem to celé nepochopil tak, jak je to myšleno. A možná se jen vrtám ve zbytečných detailech místo toho, abych si užil jednoduchý film. Animace se mi velmi líbila, stop-motion plastelína vypadá skvěle. Škoda, že pro mně nebyl přitažlivější i obsah. Zkusím téhle potrhlé dvojičce dát ještě šanci s jiným filmem a budu doufat, že ostatní filmy budou zajímavější.
Kde zhlédnout: Na Uložtu i s českými titulky.
Závěr
Pokud jste dočetli až sem, tak jistě chápete, že tento ročník zkrátka nebyl moc pro mně. Žádný film mě výrazněji nezaujal, některé mě naopak vyloženě znechutily. Pořadí tentokrát vezmu odzadu: na posledním místě jednoznačně Šípková Růženka podle babičky O’Grimmové, což bylo jedno velké wtf. Následuje French Roast, protože to bylo takové nemastné neslané nic. Uprostřed je Logorama. Zde jsem delší dobu přemýšlel o vyšším hodnocení, ale nakonec je střed žebříčku asi zasloužený. První dvě místa jsou na tom asi nastejno: oba filmy ode mne dostaly 3 hvězdičky, oba jsou úplně jiné, ale nedokážu jeden preferovat před druhým. Wallace a Gromit a Dáma a smrt jsou tedy na prvním a druhém místě a mně odpadla starost vybrat mezi jednookými krále.
