Ahoj Tome,
před třemi týdny jsi měl pohřeb. Vím, jak jsi miloval zimu a brázdil ledovce i závěje, takže věř, že když jsme se s tebou loučili v nejteplejší den v roce a všichni jsme se spékali do svých vlastních sak a šatů, rádi jsme si na tuhle tvoji zimní kratochvíli vzpomněli.
Chtěl jsem ti napsat dříve, rozloučit se s tebou ještě pár řádky, protože vím, že jsi to tu četl a mnohdy jsem reporty z hor nebo z běhů psal s myšlenkami na to, co tomu řekneš hlavně ty. Odkládal jsem ale tuhle záležitost tak dlouho, jak jsem mohl. Přál bych si tyhle řádky nemuset psát. Přál bych si spoustu věcí a jít si s tebou znovu zaběhat a pokecat o tom, jak jde život, je na vrcholku tohoto seznamu. Ale další kilometry už nepřidáme.
Chtěl jsem ti poděkovat za všechny kilometry, které jsme spolu zdolali. Do konce života budu vzpomínat na rok, kdy jsme skoro každý víkend sedli do auta a vydali se vstříc závodu. Měli jsme možnost před závodem ladit taktiku, mluvit o všem a o ničem a prostě jen být. Do konce života budu vzpomínat na naše první ultra, na běhy v horách a na debaty, které jsem při nich vedli. Nikdy jsem ti to neřekl, ale mnohokrát jsem to udělat chtěl: v jisté fázi života jsi pro mě byl jako můj táta.
Život jde dál, musí. Děsí mě až, jak se tvůj odchod z našeho světa rychle překlenul do běžného chodu. Vnitřně si přeju, abych smutek ještě o něco prodloužil, abych viděl na tvářích ostatních, že nám všem chybíš, abych cítil bolest, která mi připomene, proč je svět bez tebe smutnější místo. Ale v určité fázi života musí asi člověk jít dál a být tu pro ty, kteří to potřebují a neutopit se v žalu.
Při jedné z posledních návštěv jsi mi vrátil knihu Stopy v oblacích o běhání, kterou jsi měl v trvalé vypůjčce asi posledních pět let. Vždycky jsem věděl, že je u tebe a vždycky jsem také věděl, že si pro ni můžu k tobě kdykoliv zajít. Ale tahle kniha o běhání, která ležela u tebe na polici, mi poskytovala nějakou kotvu do tvého života, která tvoří neviditelné pouto – takovou samozřejmost, která tu vždycky je.
Ačkoliv další kroky na tomhle světě už nepřidáš, věřím, že teď přidáváš své stopy do sněhu právě v oblacích. Chybíš mi a budeš mi chybět.
Opatruj se Tome, a díky.
M.
