Drápu se do největšího kopce ve městě – příznačně směrem ke hřbitovu, který se zde rozléhá. Nahoře už sotva popadám dech, běh už dávno není tak jednoduchý jako dříve. Těsně před hřbitovní branou zahnu doleva a vtom ho spatřím. Sedí na lavičce zády ke hřbitovní zdi; zapadající slunce mu prokresluje vrásky, rozjímá, kouká do dálky s rukama opřenýma o berle a má v očích tu pokoru, kterou v nich dokáže mít jen věkem zkoušený člověk. Je naprosto klidný, v tu chvíli dokonalý opak mého srdce, které se snaží prorazit hrudník.
Přisedni si, přikazuje mi mozek. Tak dělej, sedni si k němu. Mlčky proběhnu a v duchu si říkám, že v dalším kole mozek poslechnu. Pokud tam ještě bude. Sakra, už zase jsi propásl svoji možnost? Za 4 minuty a 32 vteřin se znovu blížím a on tam stále sedí. Jak zařezaný – copak se vůbec nepohnul? Pokynu mu hlavou a pokračuju dál. Nekoukám, jestli mi na pozdrav odpověděl. Sakra, sakra.
Ok, poslední pokus. Před zatáčkou zrychlím, vyběhnu až na samotný vrchol Křížového vrchu, pořádně se zadýchám a dobíhám k jeho lavičce, tentokrát z opačného konce, aby byl moment překvapení na mé straně. Dělám jako že nemůžu a musím se vydýchat. Vlastně to není úplně lež. Pořád tam je. A pořád se nepohnul, copak už se vydal na poslední odpočinek? Zastavuju Garminy i sebe a ptám se, jestli si můžu přisednout. – Ale jistě, vždyť se sem vejdeme oba – Pozorujete písek ze Sahary? ptám se dál, protože o počasí člověk mluví, když nemá co říct o ničem jiném – On je to spíš prach – Aha. No každopádně to nejsou mraky. A stejně je zvláštní, že se sem dostane z takové dálky, že? – No podívej, v těch deseti kilometrech vane vítr klidně 600 kilometrů za hodinu a Sahara není zase tak daleko. Zajímavější je, jak se ten písek nasaje do takové výšky. Teď jsem četl, že nad Atlantikem………………. Víš, příroda s náma ještě zatočí. V mém životě už se to asi nestane, ale v tvém by mohlo.
Běž. A zastav se. A naslouchej. Až tam budu sedět opřený o holi já – vzpomínat na všechny saharské písky mého života, budu tajně doufat, že někdo zastaví.
Chytrolín jeden. Kdo si na něm co vezme, když mu ta jeho ‚mohlabypředpověď‘ nevyjde. Že je to prach by ti řekl i osmák degu junior. A vůbec, to se nemohl on přidat v běhu? Všechno na bedrech těch nezkušených mladých.
Ajtý experti v údivu. Doména Vrnet.cz se prodala za 490 Kč durch jejich posměšky a kuloární názory.
Díky ta tyto řádky….Při čtení se mi vybavila situace rok zpět…V Lidlu opakovaně projíždím s nákupním košíkem kolem stařičkého dědečka, který opakovaně přepočítává mince v ruce a kontroluje, zda mu budou stačit na zaplacení nákupu….Vzpomínám na sebe před 10 lety, kdy jsem byla ve
stejné životní situaci….Mám mu dát tu 200,- zastrčenou v peněžence pro strýčka příhodu nebo ne? Nechyběla by mi….Nepodal jsem, ani nevím proč….Ale dodnes toho lituji. Přestože vím, že podána ruka i cizím člověkem může pomoct zvednout se…..Příště ji podám, slibuju! 🫶. S.