Nikdy neodvracej zrak

Poslední dobou si filmy hodně vybírám, protože jich nestíhám sledovat tolik. Pokud si tedy mám něco pustit, chci mít jistotu, že to nebude promarněný čas. Vždycky to samozřejmě nevyjde, většinou mě zklamalo přehnané očekávání než kvalita snímku, ale pár posledních výběrů se povedlo (Nocturnal Animals, Před úsvitem). Přitom by stačilo řídit se jednoduchým pravidlem: filmy, ke kterým skládá hudbu Max Richter, nemůžou být špatné. O Maxově práci a co pro mě znamená jsem se rozpovídal v článku o minimalistech.

Nikdy neodvracej zrak
Nikdy neodvracej zrak

Nicméně abych se vrátil k pravidlu: marně se snažím vybavit si film nebo seriál s Richterovou hudbou, který by se mi nelíbil. Tenhle skladatel má prostě čich na projekty a režiséři a producenti mají zase čich na skladatele, který jejich snímku dodá emocionální vrstvu navíc (viz například soundtrack k Perfect Sense). Možná trochu rozkročený úvod k filmu, o kterém se chci trochu rozepsat, ale důvod je zřejmý: ke snímku Nikdy neodvracej zrak složil hudbu právě Max Richter.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2014 & kde je zhlédnout

Ročník 2014 a s ním dlouhé i kratší animované snímky. Tentokrát jsem celý ročník sjel za pomocí Adel, kterou krátké animované filmy také velmi baví, jen o nich nepíše 🙂.

1. The Dam Keeper — Robert Kondo & Dice Tsutsumi

The Dam Keeper — Robert Kondo & Dice Tsutsumi
The Dam Keeper — Robert Kondo & Dice Tsutsumi

Příběh prasátka, které od zesnulého otce dostalo důležitý úkol — chránit všechny obyvatele svého městečka před temnotou číhající za zdmi obrovské hráze. Každý den roztáčí lopatky mlýnu, ve kterém bydlí, a odhání temnotu pryč. Jemu samotnému se přitom temnota nevyhýbá, jde ale o temnotu niterní — jakkoliv je čuník pro všechny okolo kruciální, přehlížejí ho či dokonce šikanují. Ke komu se obrátit v časech nejhorších? Naštěstí se objeví nový spolužák — lišák — prost jakýchkoliv předsudků, se kterým už prasátko bude navždy šťastné.

Pokračovat ve čtení →

#40 – Deus Ex – Alexander Brandon

Deus Ex - Alexander Brandon
Deus Ex – Alexander Brandon

Dnešní soundtrack monday bude o TÉ HŘE. Té hře, která se ke mně nějakým náhodným způsobem zakutálela kolem roku 2000, a kterou mnozí považují za nejlepší hru všech dob (mně nevyjímaje). V pradávných časech se spousta her vyrojila tak nějak náhodně — internetové herní magazíny ještě nebyly na světě, masivně se pirátilo. A tak se jednoho dne objevilo CD s latinským nápisem a člověk vůbec netušil, co od toho čekat.

A dočkal se neskutečně propracovaného cyberpunkového světa, který nechal zcela na hráčovi, jak si jej z vlastního pohledu užije (stealth, hacker, rambo-style, you name it). Spolu s možností ovlivnit skvělý příběh zcela zásadními způsoby (hra má několik konců) tak jde o velmi variabilní hru, ve které jsem i po desátém dohrání dokázal najít nové a nové lokace, rozhovory, příběhové linky.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2015 & kde je zhlédnout

Osmaosmdesátý ročník Oscarů před námi. Při zhlédnutí prvních tří filmů jsem si říkal, že asi výběrčí komisi někdo do kafe hodil projímadlo, takže vybrali narychlo prvních pět filmů, které jim přišly pod ruku, aby stihli odběhnout na záchod. Poslední dva filmy naštěstí dojem z tohoto ročníku zachránily, alespoň to bylo letos zajímavé.

1. Svět zítřka (World of Tomorrow) — Don Hertzfeldt

World of Tomorrow — Don Hertzfeldt
World of Tomorrow — Don Hertzfeldt

První film a první pocit „what the fu*k did I just watch?”. Říkal jsem si, že mě film totálně minul z důvodu únavy, druhý den jsem si jej tedy pustil znova. Ne, únavou to nebylo, i napodruhé mi film přišel jako slátanina a litoval jsem, že jsem mu věnoval zbytečných 15 minut navíc. Film má dobré hodnocení (na ČSFD pěkných 77 %), názory jsou ale hodně polarizované a já patřím ke skupině diváků, které se film nelíbil.

Možná by filmu pomohla větší střídmost, protože od začátku do konce se zde objevují nové a nové motivy. Chvílemi jsem měl problém držet pozornost a všechny věci vnímat a přemýšlet o nich. V jednu chvíli se nastíní důležitá myšlenka, ale hned o moment později je přebita novou, zcela nesouvisející věcí. A takto se to opakuje několikrát, po chvíli mě to přestalo zajímat a jen jsem čekal na konec.

Pokračovat ve čtení →

#39 – Perfect sense – Max Richter

Dnešní soundtrack monday bude o filmu, který jsem se chystal zařadit delší dobu (protože Max Richter), ale právě teď se to jeví tak nějak příhodné. Slyšte příběh o filmu, jehož ústředním tématem je virová (?) nákaza, která postupně celé lidstvo připraví o většinu smyslů — nejdříve čich, poté chuť a nakonec sluch („Ztráta čichu a chuti může být známkou nákazy koronavirem, naznačují výzkumy“ — ČT24, 23. března). Jak s obyčejným člověkem zamává ztráta smyslů? A co nastalé kataklyzma udělá s celým lidstvem, když se to stane naráz a všem? Film na to odpovídá celkem explicitně.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2016 & kde je zhlédnout

Čtvrtá zastávka u oscarových krátkometrážních filmů, tentokrát ročník 2016 s pěti velmi rozmanitými snímky. S chutí do nich:

1. Ptáčátko (Piper) — Alan Barillaro & Marc Sondheimer

Piper — Alan Barillaro & Marc Sondheimer
Piper — Alan Barillaro & Marc Sondheimer

Roztomilá Pixarovka a pozdější vítěz oscarového souboje. Po technické stránce je film skvělý, i po těch pěti letech vypadá úžasně. A to i přesto, že se animují obvykle hodně náročné věci — voda, písek, peří (viz článek o natáčení). Mám silný pocit, že jsem ho viděl už v době vydání (film běžel před filmem Hledá se Dory).

Je o mláděti sluky — ptáka, který se živí mušlemi zahrabanými v písku. Přes první nezdary a následný strach z vody se mu nakonec podaří i s pomocí malého raka poustevníčka najít sebevědomí. Příběhem ani tématem nic převratného, je to několikátá variace (zvlášť v animácích) na téma strachu z neznáma a nabytí sebevědomí, ale roztomilý je film hodně. Oscara bych filmu nedal, na to se ve výběru objevily mnohem lepší snímky.

Pokračovat ve čtení →

#38 – Pandemonium! – Burke Trieschmann

Pandemonium – Burke Trieschmann

Další herní soundtrack, tentokrát výlet zpátky do hluboké minulosti prvních Playstationů, které se jednoho dne okolo roku 1997 objevily u bratrance se sestřenicí. A začala doba víkendových pařeb, kdy jsme si PS1 brávali i s televizí k babičce na vesnici — ty hry se samy neodehrajou, že. Tekken (Eddy Gordo a jeho capoeira!), Total Drivin nebo Crash Bandicoot, to je moje dětství.

Nejhezčí vzpomínky mám ale na hru Pandemonium!, která nás uchvátila tak, že jsme byli schopni hrát ji pořád dokola (a nikdy jsme ji nedohráli, protože byla dost těžká). Je to klasická skákačka, která se odehrává v magickém světě plném létajících zámků v oblacích, obrovských stromů a vysokých hor, které vidíte na pozadí a víte, že se k nim pomalu blížíte, roztodivných potvor. Design této hry je tak krásný a rozmanitý, že ve mně probudil touhu se v tom světě reálně pohybovat a mnohokrát se mi o něm zdálo.

Pokračovat ve čtení →

#37 – Machinarium – Tomáš Dvořák

Machinarium – Tomáš Dvořák

České adventury mají docela dlouhou tradici. Pamětníci vzpomenou na série Polda, Horké léto nebo ne-sériové kousky (Ve stínu havrana, Gooka, Tajemství oslího ostrova). Zpravidla byl součástí hry „typický český humor” zesílený praštěným dabingem českých komiků a příběhem, co nedával smysl. Je jasné, že taková hra se těžko mohla prosadit za hranicemi českého herního rybníčku.

Ve studiu Amanita Design na to šli jinak: vytvářejí roztomilé adventury, které jsou jednak krásné po grafické stránce, a jednak nemají žádné jazykové bariéry, díky čemuž se jich po světě prodaly miliony. Co začalo v roce 2003 jako diplomová práce Jakuba Dvorského (hra Samorost) se postupně rozvinulo do jednoho z velmi respektovaných studií, které vydalo několik oceněných her.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2017 & kde je zhlédnout

S krátkometrážními animovanými oscarovými filmy se dostáváme do roku 2017, což byl devadesátý ročník udílení Oscarů. Hodně se mi líbili hned tři kandidáti, dva filmy mi přišly naopak hodně slabé nebo nezajímavé.

1. Garden Party — Victor Caire & Gabriel Grapperon

Garden Party — Victor Caire & Gabriel Grapperon
Garden Party — Victor Caire & Gabriel Grapperon
Pokračovat ve čtení →

#36 – Matrix trilogie – Don Davis

Matrix soundtrack – Don Davis

Přelom tisíciletí přinesl do kin neskutečný nášup skvělých a kultovních filmů — pro mně asi jedno z nejlepších období stříbrného plátna. Nad všemi filmy však ční jeden, o jehož popkulturním dosahu a slávě se ve vlhkých snech nesnilo ani tomu nejzarytějšímu fanouškovi cyberpunku, a možná snad ani jeho autorům, sourozencům Wachowským.

V březnu roku 1999 se v kinech objevuje film Matrix, který vzbudil neuvěřitelné pozdvižení. Něco takového jsme dosud neviděli — revoluční triky, revoluční styl (kdo nechtěl mít Morpheusovy brýle a Neovu vystřelovací Nokii, kecá), akční nářez mixovaný filosofickými otázkami, hackingem, záchranou světa. Ten film podle mě nezestárnul a ještě dlouho nezestárne.

Pokračovat ve čtení →