Dostal jsem za úkol (stejně jako všichni kolegové) sepsat svůj plán osobního rozvoje, čili kam bych se chtěl letos jako učitel posunout, na čem zapracovat a jaký to bude mít vliv na mě, na hodiny i na žáky. Haha, známe! Tyhlety dotazníky se vyplněj, odevzdaj, založej do skříně a za pět let skartujou, aniž by se na ně někdo jedním vočkem podíval, říkám si. Navíc, kam já se mám pohnout z nuly, respektive — cokoliv si letos zkusím se zákonitě musí považovat za pokrok, když jsem doteď ve školství nedělal. Ale chtěl jsem to vzít poctivě, tak jsem se i zamyslel, celkem detailně vyplnil podle svých představ, ale valný mínění o tom, že by to padlo na úrodnou půdu jsem neměl.
Ale nemohl jsem se mýlit víc. Hned v den, kdy jsem zprávu odevzdal, si mě zavolali a začali hledal cesty, jak by se mohly některý ty moje plány realizovat. Žádný že něco nejde, nebo že jsem se pomátl, nebo že se jako někdy uvidí… Ne. Konkrétní kroky k tomu, abych mohl žákům udělat hodiny zajímavější, zábavnější, zapojit do výuky něco, o co si sami řekli a opakovaně se mě ptají, jestli to někdy budeme v hodinách mít. Upřímně jsem to nečekal, což teda taky znamená, že se budu muset patřičně dovzdělat, abych tyhle novoty mohl aplikovat a žáky učit, pokud to klapne. Ještě že nemám nic na práci, to bych se jinak skoro jistě ukousal nudou…
Ještě jedna věc mě překvapila. Žáci většinou hrajou o přestávkách hry, což mají dovolené, pokud to není nějaká střílečka nebo něco nevhodného. Včera tam tři takoví vejrostci něco hráli i po začátku hodiny a hrozně aktivně komunikovali mezi sebou a něco řešili, tak už jsem se šel přesvědčit co za gamesu tam mastěj a kolik mají killů a jak jim to budu muset zatrhnout… A oni tam mají puštěný nějaký Geoguesser a raděj se, kde na světě se zrovna v mapě pohybujou. Kdybych mohl, tak bych je nechal klidně celou hodinu tohle hrát… Oni se aktivně učí, komunikujou, poznávaj svět skrze hru a já bych je v tom měl omezovat? Kdo já su abych něco takovýho dělal?
