Děkujeme Sagvanovi za krátkou hudební vložku, ale teď už k jádru věci.
Donio, Darujme, Znesnáze, Patron dětí, Diakonie, Armáda spásy, Lékaři bez hranic. Zkusil jsem v mailu vyhrabat, na co všechno jsem za ta léta od vzniku crowdfundingu v Čechách přispěl. Tohle sem nepíšu proto, abych se vychloubal, věřte mi. Jsem za tyhle platformy rád, rychlá a adresná pomoc, která doopravdy může někomu změnit život k lepšímu, je vzdálená přesně pár kliků a jedno potvrzení karty. Za 30 vteřin je hotovo a já můžu pokračovat v jiné činnosti.
Nebo… Můžu? Děkujeme, že jste přispěl na dítě XY jehož osud byl bohužel vytažen z prdele obludy zvané dětské nemoci, o kterých radši nechcete vědět. Nechcete přispět ještě na jeden z těchto dalších 15 příběhů, které Vám tu předkládáme? Hmmm… No jako rád bych. Tak uka, mrknu se. Okej, přispěl jsem na tamto dítě a tomuhle bych nedal? Nebo téhle mámě od dvou dětí, co má na mozku tumor? Tumáš. Tumáte. Děkujeme, že jste… A nechcete…? No už asi ne, zase příště, nebo budu muset založit crowdfunding na svoje vlastní živobytí, a už mi to prosím příště nezobrazujte, nebo budu mít blbej pocit, že sem nepřispěl.
Já radši dávám než beru a tohle je ten nejsnadnější způsob. Asi tím vykupuju svoji nemohoucnost nebo připosranost pomoct fakt doopravdy. Nevím tyvole… Jak dlouho už mám rozepsanej mail s tím že půjdu dobrovolničit do místního dětskýho domova? Rok, 4 měsíce, 13 dnů a nějaký drobný. Proč jsem ho neposlal? Včera sem tu psal o tom, že sem se přestal bát iracionálních věcí, ale tohle je jinej level strachu kterej mi brání dělat věci, který bych dělat chtěl. Občas bych potřeboval člověka kterej mě do tý vody kopne a řekne plav, vždyť to není zase tak těžký.
Anyway. Rozhodl jsem se psát radikální prejt (viz první příspěvek), což znamená, že bych měl den co den něco sesmolit. Ideálně tak, abych s tím byl spokojenej. A říkám si, že to fakt možná každej den nepůjde. Ale to si tady nezadělávám kynutý těsto na případnej neúspěch, mým cílem je fakt těch 365 příspěvků napsat. Já totiž miluju dlouhodobý, ale časově omezený projekty (viz Soundtrack monday, viz Poslowchání).
Ale rozhodl sem se takle: za každej den, kterej se rozhodnu zlenivět a nesednout si a nesepsat nějakou myšlenku, věnuju tisícovku na charitu nebo příběh na crowdfundingu, kterej mi dává smysl. A když bude po 365 dnech svítit na kontě nula… Well, o tom potom. A kdybych měl náhodou nějaký fakt vážný důvody nepsat, jakože bych třeba upadl do komatu nebo mi prsty na rukách uhryzal zlej leprikon, tak vymáhejte konečnou částku na adrese Josef Piskoř Tesař, Říčany.
Piskoř pruhovaný je v České republice chráněný druh ryb. Zvláštností tohoto druhu je, že kyslík přijímá nejen pomocí žaber, ale také polykáním vzdušného kyslíku, který je následně vstřebáván do krevního oběhu sliznicí střeva. Přispějte litr na dýchání prdelí.