Letošní prázdninový trajdání po horách zatím skrzevá počasí moc nevychází a kdykoliv sem chtěl sám nebo s klukama vyrazit, padaly z nebe trakaře nebo bylo jinak nevlídně, zkrátka spousta výmluv pro to nejít.
Na tenhle víkend sem už delší čas připravoval nějaký výletování s přespáním venku; kluci se těšili, i ten Fáfiš byl natěšenej. Takže když jsem dopoledne pozoroval kapky zkrápějící naše okna, na radaru byl mrak velikosti mexického dolaru, který pokrýval komplet Moravu a nenápadně se sunul dál do Orlických hor, kam jsme měli namířeno, a ČHMÚ vydalo výstrahu na odpolední bouřky, obočí se mi mírně zvedlo a nakřivilo do takovýho toho véčka, co ho mají na čele postavičky z animáků 😤.
No nic, i tak jsem zabalil komplet 5 lidí do krosen a batůžků a že se uvidí, počkáme do odpoledne, třeba se to počasí probere. Poobědový kafe mě dokonale uspalo, ale když jsem se po chvíli zmátořil a viděl, že déšť se začal rozpadat, bouřky se koncentrujou hlavně tam, kde se nechci koncentrovat já, tak se zavelelo: jedem. Ještě jsme nabrali po cestě ségru, nakoupili proviant a vyrazili směr Suchý vrch. Z loňského přechodu Orlických hor jsem si zapamatoval tvrz Boudu a úžasnej přístřešek hned vedle, kde nás tehdy spalo zhruba pět triliard (pozor, mírně nadsazený údaj), protože se blížila bouřka, která nakonec nepřišla.
Nicméně, tam dnes mířily i naše kroky. Hned na Sucháči si dávám ještě jedno kafe, protože v poslední době jsem z obvyklýho jednoho nekonfliktního kafíčka denně přešel na tři až čtyři agresivní kofeinový rarachy, co se rázně připomínaj, když je nevypiju.
Na parkovišti nás míjí skupinka šesti čundráků ne o moc mladších než jsem já, po cestě se zakecáme a z nějakýho důvodu k nim kluci hned přilnou a celou cestu jdou víc s novýma kámošema než se mnou. Z nějakýho důvodu k nim hned přilne i švíca, ale jsou to fakt pohodoví kluci a je s nima zábava. K Boudě dorazíme společně, řeč nestojí, po cestě jsme potkali možná dva další živáčky, déšť asi lidi odradil.
Do pevnosti nás už dnes bohužel nepustí, prohlídky dávno skončily, ale jsme přece v lese, tady se dá vymyslet tisíc plus jedna věc, jak se zabavit. Sbíráme lesní jahody na plantážích, co jsou na louce, probíhá šišková válka 3 moji vs 3 cizí kluci, co se tu přichomýtli (pláč přišel cca do 15 vteřin, ale jak rychle přišel, tak i zmizel a vřava mohla pokračovat), stavíme dům trpaslíkům a broukům. Edík v lese slyšel káně a vystřelil do spacáku tak rychle, že se za ním udělala ohnivá čára.
Den se končí a já sem ještě hlavou ponořen do Fontány zatímco sepisuju tento prejt. Dneska pozitivně, žádnej hejt. Spaní na horách se asi nikdy nenabažím, v srpnu mě čeká přechod Javorníků a Beskyd. Bude hezky?
