V životě razím po racionální cestě. Je vydlážděná vědeckým poznáním a fakty. Pokud mi někdo začne vykládat o andělech, mimosmyslovém vnímání, třetím oku, homeopatikách, astrálním cestování, o tom jak kozoroh se lvem tvoří úžasný pár a jak se za svitu Luny zázračně zvedá porodnost, o tom jak je země placatá, jak z nás očkování udělá autisty a o dalších úžasných objevech z internetu, automaticky se mi v hlavě daná konverzace přesune výhybkou racionality na vedlejší kolej s podružným významem.
Já to tak prostě mám a mít budu. Chápu jak jsou pocity a emoce důležité, ale pokud mi někdo chce tvrdit, že nevěří faktům, které lze kdykoliv ověřit či zreplikovat, a raději dává na svůj vnitřní pocit, který mu jasné říká opak (= naprostý nesmysl), pak si to v mém čase a pozornosti těžko hledá místo. Povětšinou si vlastně s takovým člověkem ani nemám co říct, protože jejich svět se točí po naprosto jiné trajektorii.
Beru v potaz i to, že ani věda není neomylná. Ale narozdíl od vnitřního přesvědčení jednotlivce, že něco je jinak než nám praví konsenzus desetitisíců vědců z celého světa, je věda sebe-korekční. Takže zatímco Frantovi stačí, že něčemu věří a tak to prostě je, ve vědecké obci stojí v pozoru celé zástupy lidí, kteří potvrdí nebo rozcupují novou teorii ještě než stihne zaschnout inkoust na dané vědecké práci.
Věda je totiž založená na důkazech. Já bych neměl nejmenší problém věřit čemukoliv, co jsem popsal v prvním odstavci. I jiným věcem. Ale pokud mám něčemu věřit bez důkazů, pak mě předkladatel rádoby faktů nutí opírat se jen o čistokrevnou víru, že něco nějak funguje, a jen na základě toho, že on si danou věc myslí. Jenže jako mi nestačí víra ve světě duchovním, protože slepě věřit něčemu, co se opírá o nic, stejně tak mi nestačí věřit, že náš svět funguje nikoliv na precizně vysvětlených fyzikálních zákonech, ale na něčích představách, které jsou navíc vedou vyvrácené. Pokaždé, když jsem požadoval aspoň nějaký důkaz ohledně čehokoliv paranormálního, vždycky jsem dostal jediné: já to prostě vím, já tomu prostě věřím. A to je přátelé málo, moc málo na to, aby se na této víře dal postavit názor na fungování celého světa.
V zítřejším prejtu se dočtete, jaký paranormální jev se mi kdysi stal a proč si ho dodnes nedokážu vysvětlit.
