Extrémismus asi není úplně cajk, na tom se shodneme. Ale on i ten extrémismus je škála a není extrém jako extrém. Ten politický, ať už levicový nebo pravicový, je často za hranou a vymýtit ho by bylo fajn, ale nežijeme v utopií.
Extrémní sporty – proč ne že. Jestli někdo potřebuje pumpovat adrenalin do krve skrz trochu nebezpečnější kratochvíle, je to čistě jeho věc.
Extrémní projevy počasí jsou sice mnohdy krásné (vidět někdy naživo tornádo je lákavé, ne že ne), ale stejně tak i ničivé.
No a pak je tu poslední extrém a tím je rodina Pajonkova. Kdo trochu sleduje nebo v minulosti sledoval politiku, tomu je jméno Pajonk zvláštně povědomé. Tomáš Pajonk byl prvně místopředsedou a později i předsedou strany Svobodných, kterážto je dnes už možná i rozpuštěná a neexistuje.
Nicméně, o politice to dnes není. Pan Pajonk každý rok s celou svojí rodinou, která až do loňska čítala kromě manželky ještě pět dětí, každý rok v létě vyráží na cyklovýlet někam do Alp nebo Pyrenejí nebo kamkoliv kde jsou velké kopce a úzké silničky. Sednou na vlak, přepraví si kola stovky kilometrů daleko a pak se svými dětmi jedou stovky kilometrů cizinou. A vše si vezou na kolech, protože spí (téměř) každý den venku. A jezdili s těmi dětmi když byly ještě malé a toho nejmenšího táhli třeba na tyči.
Už tohle je samo o sobě extrémní! Já s klukama na kole jezdím rád a rád s nimi jezdím pod stan nebo pod širák, ale nikdy bych si netroufl tyhle činnosti spojit a navíc je provozovat někde milion kilometrů daleko. Představa, že každý den s nimi urazím desítky kilometrů, budu s nimi brázdit vysoké kopce, budu je muset každý den přemlouvat a motivovat aby ještě šlapali abychom dojeli někam kde složíme hlavu neumytí a tak… Je to stejně lákavé, jako hrozivé.
Dobře dobře, extrém to je. Ale oni ho letos povýšili na nový level. Po pěti synech, kteří tuhle akci už párkrát absolvovali, jim letos dělá doprovod… Asi půlroční dcerka Zoja. Kterou táhnou ve vozíku. Klobouk dolů, opravdu obdivuju, že si nenechali svoji každoroční cyklodovolenou vzít a jedou i s půlročním mimčem, jako by se nechumelilo.
Z každé cesty dává Tomáš zápisky na svůj Facebook a je to hrozná zábava to číst, takže dávám tip k dobru. Letošní cesta právě začala. Odkaz na Tomášův Facebook zde.
