V pondělí mě čeká vyšetření a mám kvůli tomu na týden dietku, kterou zakončím nedělním půste. Hezky sem si to naplánoval, ne že ne. V neděli má Edík oslavu a samozřejmě se žádného kousku jídla nebudu moct ani dotknout. Vyšlo to parádně, to nemůžu říct!
Každopádně tento týden trpím. Jak jsem někdy v listopadu najel na ne-ultrazpracovanou stravu a teď z toho tři čtvrtě věci týden nemůžu jíst, tak jsem úplně v pjordoli s dostatečným příjmem a musím to lepit rohlíkama a dalšíma věcma, který už jsem si úplně odvykl jíst.
Velký snídaně, který si dávám obvykle, teď odrbávám a za hodinu už mám zase hlad. Takže do sebe cpu častěji více potravin, které už se jinak snažím že života vypouštět.
A nedělení hladovkou jsem paradoxně úplně v pohodě. Dřív jsem pravidelně držel půsty a to je jen vypínač v hlavě, kterej je potřeba zapnout trochu předem, aby byl člověk nachystanej. Jakmile jsem si v neděli večer řekl „Zítra držím půst“, mohl by mi kdokoliv chodit s opečenou slaninou nebo sachrem se šlehačkou pod čumákem a stejně bych se ani neolízl. Hlava prostě byla nastavená a úplně v pohodě s tím, že se celý den nejí.
Zato nenadálý hlad, který mě teď občas přepadne když nejím svoje obvykle věci, ten je mnohem horší než celodenní půst, ačkoli ho dokážu ukojit bleskurychle. Ale i ta bleskurychlá půlhodina většinou znamená, že trpím a jsem v hlaďáku a mozek se pomalu vypíná, protože nemá na čem fungovat. V tu chvíli se cítím normálně jak závislák a jdu si pro svoji drogu, tedy pro jídlo. A moc na mě v tu chvíli nemluvte.
