Chybí posledních 24 prejtů, takže dneska otevíráme první adventní okénko. Nebudu vám lhát, dneska jsem se chvíli cítil, jako když o vánocích vyjídám z krabice cukroví. Hnedka po dnešním vyšetření, kterému předcházel celodenní půst, jsem si v autě dal čokokrosant, který jsem si s sebou pro tuto příležitost přivezl. A včera avizovaný cheatday jsem dneska využil beze zbytku, padalo to do mě jedno za druhým. Ale od zítřka už zase hezky systematicky a dobrým směrem.
Dneska mi zkrátka dělaly radost jednoduchý věci, třeba jako jídlo. Nebo mraky. Ležel jsem po práci v lehátku a koukal na nebe. Vždycky jsem chvíli hleděl a čekal, než se objeví stegosaurus, drak nebo želva. Dnešní nebe bylo na mrakozorování jak dělaný, každou chvíli se vynořilo něco, aby to za pár desítek vteřin zmizelo v nenávratnu. Udělalo mi to radost, ani nevím kdy jsem mrakolovení dělal naposledy. Když má člověk chvíli na to se zastavit a jen tak koukat na plující mraky, znamená to, že se má dobře.
Další mraky vykoukly na nebi těsně po západu slunce a byla to podívaná jak od malíře, který zkouší na obloze nové štětce roztodivných tvarů. Dneska mi stačilo málo.
