Aby to snad nevypadalo, že všechno je jen zalitý sluníčkem a dějou se jen pozitivní věci, tam dávám protiprejt k tomu včerejšímu.
- Chtěl bych dělat školu na fulltime a proměnit všechny nápady co mám v realitu, tzn věnovat tomu naprosté maximum času co mám, ale zároveň nechci skončit se svojí běžnou prací. Dost možná to vyřeší trh za mě, ale zatím si nedovedu představit nedělat to, co dělám zatím celý svůj produktivní věk.
- Což je moje klasická rozpolcenost, kterou zažívám jednou za čas a se kterou se musím prát, vést s ní vnitřní dialogy a zároveň je pokoušet nevnímat, protože by musely vést k nějakému závěru. A ten by se mi nemusel líbit.
- Nedokážu někdy říct ne. A pak tím trpím nejen já, ale i lidi okolo. Většinou ne neřeknu v dobré víře, že všem bude líp, ale ono je to pak přesně obráceně.
- Vůbec nestíhám číst. Člověk jako by si musel v dospělosti vybírat, co všechno už v životě nebude stíhat. Doufám, že konec prejtu bude znamenat začátek čtení, ale trochu se obávám, že prejt není hlavní důvod knižní abstence.
- Vůbec nestíhám běhat ani chodit cvičit. Ugh, fakt mi to chybí.
- Vlastně se dá obecně říct, že nestíhám spoustu věcí, které bych stíhat chtěl. Tady pomůže jediná meducína – nepokoušet se stíhat toho víc, ale být spokojený s tím, co zvládám stíhat. Zkusím lépe plánovat, zkusím využívat mezičasy a zkusím mít pevnější vůli v některých věcech.
- Ve všem tom nestíhání je nejsnazší se nikomu neozvat. To není, že bych se nikomu ozvat nechtěl, rád si třeba volám s Kájou, ale většinou to nechávám na něm, aby zavolal. A pak mě štve, že se nedokážu ozvat já první.
- Nevim, kde budu bydlet za 2 roky, za 5 let či později. Netuším, jestli chci ještě někdy mít na krku hypotéku.
- Putin stále ještě neshořel v pekle, od Babiše se stále ještě neodvrátila většina voličů, ačkoliv mají 100+1 důvodů to udělat, Trump je stále důkazem, že lze zvolit za prezidenta planety kohokoliv.
A pár dalších věcí…
