Jdu si takhle po poušti a co nevidím – buvol. Tak se podívám líp a opravdu ho nevidím.
Tak jsme se zasmáli, že. Jel jsem minule ze Třebové do Svitav. A když jsem sjížděl ke kruháči u Koclířova, měl jsem divnej pocit, že je něco jinak. Chvíli jsem se rozhlížel a pak jsem si všiml toho titěrného detailu, který svítil na nebi. U Koclířova vyrostl nový vysílač.
Jenže jsem jen uvrhl sám sebe do nejistoty. Nestál tady ten vysílač náhodou vždycky? Nevymazal mi jen mozek kousek vizuální paměti a teď si ze mě dělá srandu, když mi to předkládá jako něco nového? V první chvíli jsem fakt vůbec netušil. Ne že bych snad měl fotografickou paměť, ale něco jako vysílač bych asi z hlavy nevyzmizíkoval. Nebo jo?
Nechtěl jsem hned naběhnout na mapy.com a potvrzovat si svoje domněnky v panoramě, tak jsem se chvíli v té nejistotě plácal. Zašel jsem si ve Svitavách do kina na nového Spielberga (meh…) a ten byl taky poměrně neviditelnej. Mezi mladejma. V kině nebylo málo lidí, ale všechny ty oči už měly Spielberga nakoukaného z předchozích desetiletí. Žádný mladý zrak mezi nimi nebyl. Čistě podle letmého pohledu přes polovičatě zaplněné kino jsem uznal, že jsem v sále nejmladší.
Ale mělo to jednu výhodu. Nikdo v sále nedržel kyblík s popkornem a nešustil s ním během projekce. Jen úplně na začátku filmu se ze zadních řad ozval známý zvuk pffft-cssss, když si někdo otevřel Kozla v plechu.
No a ten neviditelnej vysílač? Ten byl až donedávna opravdu neviditelnej, protože na panoramě jsem žádnej vysílač nenašel.
