Po prvním díle hrabání se v archiváliích tu máme pokračování. Tentokrát tematické, a totiž školní. Taky vám doma vždycky říkali, jak dřív byl učitel nedotknutelný? Žáci si jej vážili, ani slovíčko by si proti němu nedovolili. A pokud, tak žák ještě dostal doma za uši, protože co si má co dovolovat na pana učitele!
Poprosím opět pana Hostáka o rozbor elektronickou tužkou:
No vidíte. A já myslel, že dřív děti seděly v lavici, zbožně koukaly na paňčitele a neodvážili se ani dutnout. A ono je to úplně obráceně.
