Je to tady, zítra končím. Teď už nemá smysl pochybovat, že bych projekt Prejt nedokončil. Snad jedině že by zítřejší bouřky sežehly můj notebook, penzion ve Štramberku, kde si zrovna užívám dovolenou, nebo ultimátně i můj zadek. Ale šance na zasažení bleskem je… vlastně prý větší, než vyhrát sportku, a tu si občas ze srandy vsadím. Ale třeba kdybych si dal plechovej kýbl na hlavu a vylezl v supercele na Štramberskou Trúbu, tak bych šel tomu štěstíčku trochu naproti.
Na Trúbu jsme chtěli vylézt dneska. Došli jsme až k pokladně, chytnul jsem za kliku… A nic. Nikde žádná cedule s upozorněním, nikde rukou psaný nápis „přijdu hned“. Pro jistotu jsme 3x zkontrolovali ceduli s návštěvní dobou a opravdu mělo být otevřeno. Ale nebylo. Vydali jsme se tedy místo Trúby na nedalekou rozhlednu s tím, že se tam stavíme ještě po cestě zpátky. Ale dveře k troubě zůstaly zavřené. Nedalo mi to a zeptal jsem se u obsluhy nedalekého občerstvení a dostalo se mi informace, že „na internetu je přece napsané, že je zavřeno, protože se natírala střecha“. Njn, tak já jsem zrovna na internet nekoukal, mea culpa! Přemýšlím nad všemi těmi turisty, kteří dneska na internet nekoukli a na Trúbu vyrazili a nedostalo se jim jediného vysvětlení. Jako je samozřejmě super, že na internetu to bylo – nebejt to tam, tak nadávám, že to tam není! Ale mohli to vylepit i na ty dveře, že jo.
Jinak jsem myšlenkama už v zítřku. Během roku jsem si říkal, co všechno bych do posledního Prejtu napsal, ale ve výsledku jsem v bodě nula. Nemám tušení, o čem zítra budu psát a kolik času na to budu mít, přecejen nechci na dovolené trávit čas u notebooku. Ale věřte, že to není jen tak. Není to prostě JEN konec nějakého psaní. Prejt mi v předchozím roce sebral spoustu času, spoustu mozkové kapacity. To nemyslím nijak špatně, sám jsem to tak chtěl. Ale jednoduše – byla to nedílná součást předchozího roku, každý den jsem měl psaní v hlavě a hlavu v psaní. A to teď najednou nebude.
