Přijeli k nám světští. Už to ve mně samozřejmě nerozechvívá ty struny radosti jako v dětství, kdy pro nás byla pouť něco nevídaného a úžasného. Dneska je to pro mě hlavně přehled pochybných lidiček u kterých trochu doufám, že jsou víc manuálně zruční a dokážou zajistit bezpečnost atrakcí, než na kolik vypadají. Z vlastní nostalgie tam kluky občas vezmu, ale klidně bych jim tuhle radost odepřel. Ale dneska jsem si parádně zakroužili na autodromu, který jsme měli jen pro sebe; na pouti nebyla přes hezké počasí ani noha. Přecejen už asi tahle zábava není tak velké lákadlo jako za našich mladých let.
Měli jsme ještě po cestě domů cestu přes hračkárnu. Rozdávají tam zdarma katalogy Lega. Člověk by nečekal, jak takový katalog může udělat dětem radost, možná víc, než Lego samotné. Tady si můžou zvesela prohlížet všechny nové sety a snít o tom, že si je jednou budou stavět. Takže hned vzali fixu a začali kroužkovat všechny stavebnice, které by chtěli někdy mít. Tolik ledvin nemám.
A já? Já budu kroužkovat zítra. Bohužel mám pocit, že nás zase na čtyři roky z pozice premiéra čeká blekotání pomateného důchodce-velkoagrárníka. A tentokrát si do vlády přibere mnohem větší zlo, než minule. Rád bych věřil, že volby dopadnou dobře pro demokratické strany a že komouši už si u nás po tom všem neškrtnou, ale asi si něco lepšího jako stát nezasloužíme. Zdá se to jako miliarda let od posledních voleb, kdy jsem jásal, že se konečně podařilo Babiše odstavit od válu. A teď už zase budeme na loukách chytat motýle. Snad se mýlím, ale dobře to z průzkumů nevypadá a soudě dle nezájmu o volby mezi mými mladými kolegy nečekám, že bych v sobotu při sledování sloupečků Marcely Augustové měl jakýkoliv důvod jásat.
Vsadit ledvinu v tipáči na 31,42 % agrárníka přináší lego dětem na každý den.