97/365: Obklopenej

Koukám na derby, u toho si něco datluju do školy. Sparta drtí Slávku, hraje skvěle kombinačně, je všude dřív, proniká do vápna. Vyprodaná Letná, za jejímiž zdmi je vidět velké šapitó Cirque du Soleil (kam bych se ještě letos rád podíval, naposledy jsem byl na Alegrii v roce 2012), burácí a žene Rudou dopředu. Sparta dává gól, ale jak se po chvíli ukáže, bylo to z milimetrového ofsajdu. V ten moment se naprosto rozbíjí dosavadní obraz hry, protože ve chvíli kontroly platnosti gólu u videa měli Slávisti možnost přeskupit síly a pravděpodobně dostali od trenéra nadiktovanou novou taktiku: srát Sparťany provokacemi, přerušeními a fauly. Sparta se z toho až do konce poločasu nevzpamatuje, hra je fragmentovaná, několikrát rozhodčímu vystřelí k nebesům ruka se žlutou kartou.

V tu chvíli by přitom pravděpodobně stačilo jediné: aby to Sparťani ignorovali. Nemůžeš vyhrát nad soupeřem, jehož jedinou zbraní je v danou chvíli rozbíjet hru. Potřebuješ mít čistou hlavu a dělat to, co fungovalo do té doby; jakmile přistoupíš na soupeřovu hru, můžeš složit svoje zbraně. O něčem podobném pojednává i nové video na Veritasiu, mém možná nejoblíbenějším YouTube kanále o vědě (psal jsem o něm už v sedmnáctém prejtu). Začíná hodně zeširoka o tom, jak jsme s kýmkoliv na tomto světě spojeni maximálně přes šest dalších osob (pravděpodobně jste o této teorii již slyšeli, reálně to bude o něco méně než šest), aby se přes teorii grafů a sítí dostali k zajímavé myšlence podpořené teorií her: pokud se obklopíte více pozitivními (respektive negativními) lidmi, budete sami více pozitivní (respektive negativní). Ono to samozřejmě dává smysl i bez nějakého výzkumu, zmiňoval jsem se o tom už v několika prejtech o kolektivech. Ale tady je to tak hezky vědecky vysvětlené přesně tak, jak to mám rád.

Reálně by tedy Sparťani měli nasadit černé klapky na oči a obklopit se tím, co jim přinášelo úspěch. Michal Kobelka, fotbalový trenér roku 2025 dle hodnocení všech vnitřních hlasů. které v sobě má.