Loňským ročníkem to všechno začalo. Nejdřív mě zaujal český film Dcera od režisérky Darie Kaščejevové, posléze mi přišlo jako dobrý nápad zhlédnout celý ročník animovaných kandidátů a následně se z toho stala taková vášeň, že ročník za ročníkem koukám na všechny oscarové animované kraťasy a hodnotím je. A stále mě to nepřestalo bavit!
Letošní ročník bude tedy po delším čase speciální v tom, že neznám vítěze, protože jej sepisuji před samotným vyhlášením. Na konci si tedy zkusím zatipovat, který snímek by se mohl stát vítězem. Vlastně už bych měl mít za těch několik desítek filmů jakous takous představu o tom, jak komise rozhodne. Loni, prost jakékoliv průpravy, jsem byl se svým tipem naprosto mimo, třeba se to letos povede lépe.
Některé z filmů jsou dostupné na Youtube, všechny pak můžete zhlédnout za 12 amerických dolarů ve virtuálním kině Eventive až do 25. dubna, kdy bude vyhlášení vítězů. Na webu se píše, že je stream omezený pro severní Ameriku, ale nebyl problém se na něj podívat i u nás.
1. Opera — Erick Oh
První film a hned velmi příjemné překvapení. Opera vám představí… vlastně úplně všechno. Celé lidstvo, společnost a její uspořádání i koloběh života. Říkejte tomu, jak chcete, jedno však z animace vystupuje jako černý text na bílém papíru: všechno pluje v cyklech a lidé zůstanou lidmi, se všemi svými potřebami, světlými i temnými stránkami.
Žádný z animáků, které jsem dosud viděl, se na tak malém prostoru nedotýkal tolika témat. Rasismus, terorismus, kastovní systém, války, mír, přírodní katastrofy… Jak by také ne, vždyť stačilo jen zachytit, jak lidstvo funguje. Za mě jednoznačný palec nahoru, líbí se mi idea i samotné zpracování, které muselo dát neskutečné množství práce (však také na filmu pracovalo 32 lidí — dobrovolníků).
Rozhodně jde o film, který se vyplatí zhlédnout několikrát, na obrazovce se toho děje opravdu, opravdu hodně a vůbec bych se nedivil, kdyby tam bylo velké množství easter eggů. Tímto směrem vlastně míří i moje jediná výtka — jedno zhlédnutí vám rozhodně stačit nebude, chvílemi jsem vůbec nestíhal sledovat, co se děje. Ale, tak už to v životě chodí.
Kde zhlédnout: Tento snímek je dostupný pouze na výše zmíněném Eventivu, jinde zdarma není. Film je němý. Edit: objevil se i na Youtube, ale jde o pirátskou verzi, takže určitě brzy zmizí.
2. Burrow — Madeline Sharafian
Já vám nevím. Na jednu stranu je to roztomilé a občas i vtipné, na druhou stranu… zase ten Pixar? Tentokrát sice nejde o generický 3D animovaný kraťas, poněvadž jde o kreslený 2D animák, což je – považte – naprosto něco jiného! Ale animace se mi líbila, zajouch byl roztomilý… tak co mi vlastně tak vadí? Nevím, prostě mi to přišlo šablonovité, bez nějakého většího nápadu a s tisíckrát omílaným poselstvím, že na světě je nám dobře spolu.
Možná kdybych těch Pixarovek neviděl už tolik (ano, v každém ročníku musí být naplněna kvóta „alespoň jeden Pixar/Disney animák“), pravděpodobně by se mi líbil mnohem víc.
Kde zhlédnout: Zdarma na Kimcartoon, film je němý.
3. Yes-people — Gísli Darri Halldórsson
Pokud jsem předchozí snímek kritizoval za to, že jsme jej viděli v jiné podobě už tisíckrát, tak u tohohle můžu říct pravý opak: něco takového se opravdu nevidí. A to nemyslím vůbec jako pozitivum nebo pochvalu! U devítiminutového filmu jsem se totiž nebavil ani devět vteřin, neboť mi předhazoval jednu otravnou postavu za druhou a ukazoval mi jejich možná všední, ale přesto iritující vlastnosti, mně totiž nebavil, ale… no ano, iritoval.
Kvituju, že to byl taková sociální sonda do života v jedné islandské bytovce, ale přesto si kladu otázku: proč? Co je na tom tak zajímavého a proč někdo něco takového nominuje na Oscara? To se za předchozí rok nenašlo dost originálních filmů, aby musel mezi 5 nejlepších postoupit takovýto snímek? Významně zdvihám obočí směrem k porotě, která má na svědomí poslední řez předoscarového klání, ze kterého vychází výsledná pětice nominovaných.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je němý.
4. Genius Loci — Adrien Merigeau
Velmi zajímavý snímek, svým výtvarným stylem velmi neuchopitelný. Na obrazovce se stále něco mění, přetváří a transformuje, objevují se prapodivné geometrické tvary a střídají se výtvarné styly (na filmu pracovalo více vedoucích animátorů), celé je to podkreslené sugestivní hudbo nebo okolními ruchy. Zkrátka mi to přišlo, jako kdyby hlavní postava — mladá černoška Reine — byla buď na tripu, nebo měla nějakou poruchu osobnosti. Nebo oboje.
Faktem zůstává, že film se mi dost líbil, tahle originální neuchopitelnost se neokouká. Nedokázal bych tedy na něco takového koukat v celovečerním formátu, ale od toho tu právě máme animované kraťasy, ve kterých se autoři mohou dost vyřádit a mít je velmi autorské.
Kde zhlédnout: Na Vimeu. Film je francouzský s anglickými titulky.
5. Mám vás ráda, ať se stane cokoli (If Anything Happens I Love You) — Michael Govier, Will McCormack
Dost možná vítěz nadcházejícího oscarového klání. Vůbec bych se tomu nedivil, vzhledem k tématu, které je (bohužel) pro Ameriku jednou z velkých bolestí. Ztráta dítěte je hrozná, ať už se stane jakkoliv, tady už by se nemuselo nic dodávat. Ale pokud se to stane za těchto tragických okolností, je to síla.
Film jako takový hodnotím průměrně. Samozřejmě, že takové téma se vás dotkne, ale z čistě „filmového“ hlediska mi snímek nepřišel ničím vybočující, nebylo tam moc překvapujících okamžiků. Animace je dost slabá (což by mi až tak nevadilo, pro dané téma mi přišla volba vhodná), hudba patřičně smutná. Mám z toho dojem jakési prvoplánovosti. Ne že by na toto téma nemohly vznikat filmy, ale zde mi to přišlo až moc šablonovité.
Kde zhlédnout: Na Netflixu, film je němý.
Závěr
Letošní oscarové snímky mám za sebou. Žádný z filmů mě do židle nepřikoval, ale pořád se jedná o nadprůměrný ročník. Nejvíce se mi líbila Opera následovaná filmem Genius Loci, někde uprostřed leží Burrow a Mám vás ráda, ať se stane cokoli. Poslední místo zbylo na islandský Yes-people.
A kdo si sošku nakonec doopravdy odnese? Minulý rok jsem se hodně seknul, takže letos budu více přemýšlet a nevybírat podle osobních preferencí. Z logiky věci mi vychází, že by si to měly rozdat snímky Mám vás ráda, ať se stane cokoli a Opera zabývající se ožehavými společenskými tématy, které v USA hýbou diskusí. Pakliže bych měl vybrat jen jeden, pak volím Mám vás ráda, ať se stane cokoli, který je přecejen tradičnějším zástupcem krátkého filmu. Výsledek se dozvíme 25. dubna.
Doplněno 26. 4. 2021: Trefa, sošku si odnesl snímek Mám vás ráda, ať se stane cokoli, žádné překvapení se nekonalo.
