Každodenní běh: po půl roce

Můj každodenní běh začal v pondělí 26. 10. 2020, dnes je tomu tedy přesně půl roku, co jsem začal se svou rutinou. Mé pocity, motivace a útrapy jsem sepsal již v článku Každodenní běh: po prvním měsíci, nyní přidávám postřehy i po půl roce. Pokud se nic nezmění, nebo nenastane nějaká významná událost, bude to pravděpodobně o každodenním běhu poslední článek. Nečekám, že by se toto téma dalo postupem času ještě nějak rozvíjet, nebo že by se děly natolik významné události, aby o tom bylo nutné mít samostatný článek. Ale to se uvidí.


Západy zimního slunce
  • Z běhání se stala rutina. Zkrátka už je to součást každého mého dne, vůbec nepřemýšlím, jestli běhat půjdu a jak to stihnu. Pokud jsem si dříve nedokázal představit, třeba jako vy teď, že se dá takto sportovat každý den, tak teď si naopak nedokážu představit, že bych nějaký den nevyběhl (i když k tomu bylo několikrát celkem blízko, viz dále).
  • Předpovědi počasí mě až tak nezajímají, běhat se jde za každého počasí. Samozřejmě plánuju běh pokud možno v suchu, takže když zachytím informaci, že by mělo pršet, snažím se běh naplánovat tak, abych běžel před nebo po dešti. Někdy se ale kapkám člověk nevyhne, ale určitě znáte tu poučku o tom, že neexistuje špatné počasí…
  • Přes zimu bylo mnohem těžší běhat ráno. Nebylo to jen chladem, i když to byl samozřejmě největší nepřítel. Vyskočit z vyhřátého pelechu a rovnou se pustit do běhu klidně v mínus dvaceti zkrátka bylo trochu mimo moji komfortní zónu. Neznamená to, že bych hned po probuzení neběhal vůbec, ale bylo těch běhů objektivně méně, než na podzim.
  • Do ranního běhu dost promluvilo to, že třetí syn byl odstaven od kojení, takže jsem s ním na střídačku obden začal spávat i já. A ačkoliv je ze všech tří synů nejlepší spáč (klep klep), byly i noci, kdy bylo spánku hodně málo a ráno jsem se necítil fit na to, abych hned tělo zatížil během. Čekal jsem do odpoledne nebo na podvečer, abych se trochu nastartoval. Obecně jsem ale začal spávat o dost víc (místo pět až šesti spím šest až sedm hodin), než před každodenním během — tělo potřebuje odpočinek.
Ideální běžecké počasí
  • Naopak nejstarší syn přestal v zimě do školky jezdit na kole, takže i to byla trochu překážka ranního běhu, protože na podzim jsem běhával vedle něho. Školka je momentálně zavřená, navíc po otevření už začnu do školky vodit dva syny, takže to bude změna. Uvidíme, jak to půjde skloubit.
  • Zima jako roční období byla jinak na běhání luxusní! Hodněkrát se podařilo vyběhnout do čerstvého prašanu a poslouchat křupání sněhu pod nohama. Miluju běhání v zimě, kdy venku není moc lidí, krajina je tichá, pouliční lampy osvětlují kužel padajících vloček. Krajina i zvířata spí a já při běhu poslouchám buď své tiché kroky, nebo některý ze svých oblíbených soundtracků či podcastů.
  • Podcasty jsem doporučoval už minule, spojení běh + podcast mi přijde z mnoha důvodů ideální. Jednak — doma bych si na ně prostě neudělal čas. Představa, že si jen tak na hodinu až dvě doma sednu, poslouchám a nic při tom nedělám je sci-fi. Při běhu jen dávám jednu nohu před druhou, opakuju pořád dokola tentýž rytmický pohyb a vůbec o tom nemusím přemýšlet, zbývá mi tedy sto jednotek pozornosti na podcast.
  • Motivace mi obecně nechyběla, ale párkrát bylo těžší se k běhu přemluvit. Občas za to mohla psychická nepohoda, občas fyzická únava. Vždycky jsem ale nakonec šel a nelitoval. Zranění i nemoci se mi naštěstí vyhýbaly, pouze jednou mně asi dva dny bolelo koleno, a to tak, že dost. První den mi v něm ruplo při běhu a dělala mi problém i chůze. Druhý den jsem si řekl, že zkusím taktiku buď/anebo. Vyběhl jsem a kdyby se to zhoršilo, kdyby to vůbec nešlo, kdybych cítil, že svému tělu hodně škodím, tak bych zkrátka s běháním na čas přestal a počkal, dokud by to s kolenem nebylo lepší. Vyběhl jsem s ortézou, která nakonec byla spíš k ničemu. Další den jsem ji odložil a koleno se zlepšilo.
Západ nad Moravskou Třebovou
  • Takto už jsem před pár lety vynechal kvůli bolavému koleni celou běžeckou sezónu. Bohužel, tohle se může stát kdykoliv, člověk se může zranit nebo onemocnět během malé chvilky a měl by na to být psychicky připravený. Hlava je totiž v tomhle opravdu víc než půlka úspěchu (klidně řeknu, že 90 %). Ono totiž nakonec nejde o to, kolik uběhnete kilometrů a jak rychle, jakýkoliv běh se počítá. Ale když hlava vyběhnout nechce, tak to nohy nedoženou.
  • Takže: pěstujte svoje psychické zdraví a odolnost. Říká se ve zdravém těle zdravý duch, jenže ono to funguje i přesně obráceně. Pokud nebudete mít psychiku v pořádku (a to jsem ji z mnohých důvodů v pořádku dost často neměl), k čemu vám budou naběhané kilometry? Jakou radost vám přinese další den s odfajfknutým během, když v hlavě to vypadá všelijak?
  • S tím dost souvisí i otázka, kterou jsem párkrát dostal: A co kdybys jeden den vynechal, stalo by se něco? Ne, nestalo by se vůbec nic. Kola by se dál točila a slunko by zase vyšlo. Jen u mě v hlavě by byl takový ten hlásek, který by další den řekl: hmm, včera jsi vynechal, tak proč se dnes snažit? Našel sis výmluvu včera, tak si ji najdi i dnes. Myslím si, že by se mi každodenní běhání rozsypalo jak domeček z karet a motivace by mě opustila.
  • A tím se opět vracíme k otázce psychické odolnosti: mělo by mě něco takového rozhodit? Neměl bych nad tím mávnout rukou a prostě běhat dál, ačkoliv jsem pár dní vynechal? No samozřejmě že měl! Přesně tady leží moje limity a hranice, které musím probourat. Uběhnout 40 kilometrů už pro mě není momentálně problém, překonat svoji mysl, to je momentálně největší výzva. A je mnohem těžší, než posouvat fyzické limity.
  • Postupně se mi dost vyčerpaly možnosti, kde běhat. Poslední dobou se tedy pouštím i dost mimo cesty, běhám kam mě napadne, objevuju co nejvíc vedlejších cestiček a luk; mnohem častěji se dobrovolně ztrácím, abych zjistil, kudy cesta vede a kudy nikoliv.
  • Ano, dost to leze i do společného rodinného času, zvlášť, když jsem víc běhával odpoledne nebo navečer. Ranní běh je proto pořád volba č. 1 a s lepším počasím a spánkem se teď snad podaří zase převážně běhat ráno.

A nakonec ještě nějaké statistiky, které ten půlrok přinesl: za 183 dní (26. říjen 2020 — 26. duben 2021) jsem celkově naběhal 1600 kilometrů, měsíčně běhávám okolo 250 kilometrů. Rozhodně to není fyzický limit, časový však bohužel ano. I s přípravou před během, sprchou po něm apod. je to více než hodina denně věnovaná běhu.

Na konci října 2020 přišel prudký nárůst v odběhaných hodinách. Postupně se to ustálilo na cca 20 hodinách měsíčně (Smashrun)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *