Každodenní běh: po prvním měsíci

Blížil se pošmourný podzim, ráno se teploměr držel zuby nehty nad nulou a já si po pár týdnech odpočinku od běhu (rozuměj: nechtělo se mi) říkal, jak se nakopnout. Jak se donutit či spíše namotivovat k pravidelnějšímu běhu, který se letos moc nedařil. Měl jsem chvíle světlé a měl jsem i týdny, kdy jsem neběhal vůbec. A chtěl jsem s tím něco udělat.

Kdesi nad Grunou
Hřeben mezi Grunou a Bohdalovem

V první fázi jsem si řekl, že vyzkouším běhat celý jeden týden a dál uvidím. Hecnul jsem se a dal si osobní výzvu „7×7“ — každý den po dobu kalendářního týdne 7 kilometrů. Ráno, hned po probuzení, nalačno. To se mi ještě nikdy nepodařilo, vždycky jsem měl mezi běhy minimálně denní pauzy, které se občas staly dvoudenními. Nezřídka se k tomu přidal třetí den a občas už z toho byl týden nebo dva bez běhu. Takto ne.

Zajímalo mě, jak se tělo ke každodennímu běhu postaví. Jestli si řekne o odpočinek, jak se postupně začne hromadit únava. Jak vše dokážu napasovat na rodinný život (vozím děti do školky) a pracovní povinnosti (do práce dojíždím do vedlejšího města). Jak se mi bude běhat na lačno bez energie, za studena.

V pondělí 26. října v 6:35 jsem tedy vyběhl na první sedmičku. Dnes je 29. listopadu a já mám za sebou už 35 dní běhání bez přestávky a přináším pár poznatků:


Mezi Svitavami a Kamennou Horkou
  • Běhání nalačno mi nedělá problém. Už dříve jsem pravidelně běhával ráno, ale vždy alespoň s pár ořechy a banánem v žaludku a pauzou na strávení. To jsem momentálně oželel kvůli organizačním věcem (viz dále).
  • Běh nalačno mě osvobozuje a svazuje zároveň. Svoboda spočívá v tom, že nemusím brát ohledy na to, jestli mám dostatečný odstup od posledního jídla, případně jestli jsem jedl před během dobré věci. Častokrát se v minulosti stalo, že jsem muset čekat, než strávím nějaké jídlo, chtěl jsem přitom vyběhnout hned. Při běhu nalačno zdržování odpadá.
  • Nevýhodou je, že bez energie ráno můžete zapomenout na nějaké rychlé běhy, fartleky, intervaly nebo dlouhé výklusy. Tělo prostě nemá energii a nedovolí vám s výkonem jít nikam vysoko. Běhám tedy pomaleji, nikam nespěchám, nevyháním tepy nikam k aerobnímu prahu, kde už si tělo žádá více cukrů (které tělu chybí) a méně tuků.
  • Když je řeč o tucích — pomalý běh v nízkých tepech dobře pomáhá v hubnutí. Po těch 35 dnech každodenního běhu jsem mínus čtyři kila dole, a to hlavně v „problémových partiích“ okolo podbřišku (kam se mi ukládají všechny ty sladkosti, které nenápadně kradu dětem.) Při správné intenzitě si tělo vezme větší část energie z dlouhodobě uložených tuků (nebo ze svalů, na to pozor) na úkor rychlých cukrů, je ale potřeba držet tepy nízko a moc se nezadýchávat.
  • Celkově mám pocit, že se mi stravování hodně zlepšilo. Ke snídani si můžu po běhu dát téměř cokoliv a necítím se plný, na to se jak sněhová koule nabaluje svačina, oběd i večeře: jako kdybych první jídlo dne úplně vynechal a cítil se díky tomu lehčí, přitom snídám pocitově více, než když ráno neběhám.
Červená stezka nad Útěchovem
  • Když si běh absolvuju hned ráno, nemám pak starosti s tím, kam ho později vměstnám. To máte tak: z ničeho nic zjistíte, že máte tři malé děti, kterým se musíte a chcete věnovat; barák, kolem kterého je potřeba se ochomýtat; do toho jiné koníčky, které nechcete zanedbávat kvůli běhu. A lidově řečeno — kam s ním? Rána se mi zatím osvědčila nejvíce. Mám splněno hned zkraje dne, nemusím už v jeho průběhu přemýšlet, kam běh nacpat a jestli se mi večer bude ještě chtít.
  • Jelikož nejstaršího syna vodím do školky kilometr vzdálené od našeho domu, osvědčil se mi zatím tento model: vstanu v 6 na budík, nachystám dětem snídani, rychle se obléknu do běžeckého, vzbudím Terezku (toho času na mateřské), jdu si odběhnout nějaké kilometry, vrátím se domů, kde už je Tonda nachystaný na cestu do školky. Zatím jezdí do školky na kole (počasí to zatím dovoluje), takže běžím vedle něho a naberu ještě nějaké další kilometry. Přidává mi do běhu i trochu variability — někdy se táhne jako šnek a někdy naopak celkem sviští, takže ho jen tak tak stíhám. Šetřím díky tomu spoustu času, spojím běh s něčím, co bych tak jako tak musel absolvovat autem nebo na kole.
  • Ranní běh je super nakopávák. Hlavně ve spojení s ledovou sprchou po běhu je to super start dne.
  • Únava se občas objevila, po delších víkendových bězích mě v pondělí a úterý bolely nohy, takže jsem pak běžel kratší trasy. Ale to ničemu nevadí, aspoň jsem rozběhal ztuhlé nohy — že to byly kratší běhy je v podstatě jedno. Není nic špatného na tom dát si některý den jen krátký klus, aby tělo více zregenerovalo.
  • Zatím jsem neměl problém s motivací. Každé ráno vstávám a chce se mi jít běhat, těším se, že si tím protáhnu sérii odběhaných dní.
  • O extra motivaci se stará Smashrun (viz můj profil, a zde statistiky za listopad). Kdo z vás běháte, určitě používáte nějakou aplikaci pro zaznamenávání a sdílení (končící Endomondo, Strava, Garmin Connect apod.) Jsou to všechno veskrze sociální aplikace, ve kterých nejde o nějakou analytiku dat. Od toho je právě Smashrun, ve kterém můžete analyzovat svoje výkony v trendech, křivkách, grafech, seznamech. Můžete dopodrobna rozebrat každý běh, podívat se na celkovou výkonnost v posledních týdnech a měsících. Je to zkrátka věc pro hračičky, kteří se rádi hrabou v datech a hledají v nich souvislosti. O Smashrunu chystám do budoucna vlastní článek, rád bych ho více představil.
  • Dvě sady oblečení a minimálně dvoje boty jsou základ. O tom, jak jsou vhodné boty důležité už jsem se jednou přesvědčil (před pár lety mi kvůli nevhodné obuvi málem odešlo koleno do věčných lovišť), takže tohle teď rozhodně nepodceňuju a boty pravidelně střídám a hlídám si jejich životnost (většinou tím, že poslouchám právě svoje koleno — jakmile se začne připomínat, vím, že potřebuju nový pár). Oblečení neperu po každém běhu, ale je dobré mít dostatek všech vrstev, aby vás před během nepřekvapilo, že nemáte v čem běžet. Připravte se na to, že bude permanentně na sušáku, aby stihlo do druhého dne uschnout.
  • Ranní běh je ideální na poslech zpravodajských podcastů: s rychlostí přehrávání 1.25 většinou stihnu jak Vinohradskou 12, tak podcast Deníku N. Skvělá aktuální společenská a politická témata shrnutá v půl hodince.

A jak se tedy dařilo v těch předchozích 35 dnech? Nevynechal jsem ani jednou a celkový počet kilometrů se vyšvihl na 322 kilometrů. Z toho za listopad 280 kilometrů (a ještě jeden den zbývá) — rekordní měsíc ve všech ohledech. O víkendech jsem si dal 4 dlouhé běhy, nejdelší měl 32.3 kilometrů a běžel jsem celou dobu podél Třebůvky od jejího soutoku s Moravou až k nám domů.

Začíná prosinec a chtěl bych v každodenním běhání pokračovat. Říká se, že po 30-40 dnech se z čehokoliv pro tělo stane železný zvyk. Musím potvrdit, že každé ráno se mi teď vstává lépe, když mám nějakou rutinu a vím, že den začnu během a studenou sprchou.

Říká se tomu rutina

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *