Ta filosofická úvaha ze včerejšího prejtu měla být kraťounká a měla sloužit jen jako jakýsi úvod k tématu, o kterém jsem se chtěl rozepsat primárně, a totiž o mozaikovitých filmech. Nelineárních, ze začátku zmatečných a postupně odhalujících víc a víc karet, až se najednou poměr rubem a lícem otočených karet obrátí ve prospěch těch, které nám něco prozrazují.
Já mozaikovité filmy miluju a rád v prvních částech snímků tápu a ztrácím se, postupně hledám nitky, které propojují jednotlivé výjevy a většinou se dostaví ohromná satisfakce, kdy všechno do sebe zacvakne a najednou vidím celý obraz. Jako určité specifikum preferuju navíc ty mozaiky, kde jsou útržky z jednotlivých dějových linek rozeseté na přeskáčku ve své vlastní časové ose, takže na začátku ani netuším, co předchází čemu. Tenhle guláš se velmi často přemění v luxusní jídlo a výhodou je, že nejlépe tyto filmy fungují v rámci žánru dramat s přesahem do psychologických aspektů člověka, hlubokých emocí a vztahů.
Dávám pár tipů na ty filmy, které mě zaujaly nejvíce. Ono zase tolik snímků v této kategorii nebude, takže je dost možné, že výčtem pokryju valnou většinu žánru.
- Dokonalý trik
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů o souboji dvou přátel-kouzelníků, z nichž se po tragické události stanou nesmiřitelné nepřátele. Můj nejoblíbenější Christopher Nolan, kterého už asi nic nepřekoná. - Memento
Nolan podruhé. Není to klasická mozaika — celý film vidíme odvíjet ve zpětném zrcátku, protože jednotlivé scény jsou poskládány chronologicky v opačném pořadí. Spolu s hlavní postavou zjišťujeme, co se stalo osudného dne v životě člověka se ztrátou krátkodobé paměti. - Babel
Brad Pitt, Cate Blanchett a Alejandro González Iñárritu na režisérské židličce. A jedno skvělé drama, kde se proplete několik životů z několika kontinentů, kde by to člověk nečekal. - 21 gramů
I Iñárritu si tu v seznamu zabere dvě políčka. Zatímco Babel jsem viděl jen jednou a hodně dávno (na opáčko snad brzy dojde), 21 gramů miluju a viděl jsem je už vícekrát. Zejména Naomi Watts tu naprosto věrohodně, a tedy i srdceryvně, hraje matku, která přišla přišla o vše při tragické události. Naprosto fenomenální výkon, který měl dostat zlatou sošku už jen za tuhle jedinou scénu:
- Atlas mraků
Historický, současný i sci-fi opus, který kombinuje všechny možné epochy lidstva do jednoho rozmáchlého celku. Chápu všechny ty, které tohle nijak nevzalo, mně to dokonale sedlo. I díky skvělé hudbě. - Nocturnal animals
Tohle taky není typická mozaika, spíš příběh v příběhu. Více jsem psal v samostatném článku zde. - Fontána
Tři časové roviny (nebo možná tři stavy mysli hlavní postavy, kdo ví), opět historie, současnost a budoucnost. Hugh Jackman, Rachel Weisz a jedna srdceryvná story o lásce a smrt. Nejlepší. Soundtrack. Všech. Dob. - Crash
Vítěz Oscara z roku 2004, prý hodně nezasloužený. Nevím. Film jsem viděl už dávno, rád bych si jej zopákl, ale utkvěl mi v paměti. - Věčný svit neposkvrněné mysli
Další film z mé topky. Psal jsem o něm v samostatném prejtu. - Požáry
Máme tu Christophera Nolana, musí tu být i Denis Villeneuve coby dva nejlepší režiséři současnosti, aspoň dle mých měřítek. Požáry jsou komornější film, ale několik scén mi drásalo nervy na maximum. A závěrečná pointa byla skvělá.
O některých mozaikovitých filmech vím, že bych je měl dohnat (Amores Perros a Iñárritu potřetí), Magnolia od Paula Thomase Andersona apod. Alespoň mám ještě nějaká překvápka z tohoto žánru před sebou.
